pátek 23. prosince 2011

Magie Vánoc

Je to takový můj zážitek z dětství. Rozhodla jsem se ho vložit do příběhu a tímto vám znovu popřát Veselé a Magické Vánoce. 



Je tomu takových pár let, co jsem věřila na Ježíška. Ale přesto si to pamatuji, jakoby to bylo včera. Už si ale nepamatuji jestli sněžilo, nebo ne, ale vím, že to bylo v době, kdy jsem ještě měla pokoj na konci chodby a ne hned naproti dveřím do bytu a kdy má sestra ještě asi pořádně chodit neuměla. Mám pocit, že to byl onen večer, kdy jsem se jí snažila zabavit a rozesmát, protože dlouhé čekání na ježíška ji přišlo nudné.

Skákala jsem kolem ní jako maminka kvočka a dokola zpívala: ,,kvo kvo kvovo..." A stále a stále dokola a ona se smála! Myslím si, že jsem měla na sobě svoje nejmilejší šaty. Byly čevené a teplé a na sukni byly vzorky rostlinek. Nosívala jsem je téměř pokaždé, až to naše mnohdy rozčilovalo, ale já je milovala a červená přece jen k vánocům patří no ne?

A má sestra se smála a smála! A všichni z rodiny měli také radost! V pokojíku tehdy s námi byla babička Lída a prababička Gusta. Ta už nyní s námi bohužel není a já ji sem tam ještě obrečím, ale byla to úžasná osoba, co si ale hodně vytrpěla. Ale na Vánoce vždy bývala s námi, každou neděli přicházela z domova důchodců k babičce na oběd a my ji potom se sestrou vyhlíželi z okna. Je mi líto, že s námi není, ale vždy si na ni vzpomeneme. I na prababičku a pradědu z Hošťálkovic. Je to škoda a je to smutné, ale zase máme mnoho vzpomínek.

Potom už čekání omrzelo i mne. Ale přesto jsem vytrvale čekala. Už byla černočerná tma a my čekali na zjevení první hvězdy. S nadějí jsem se dívala k oknu. Už ani babička nás nesvedla uklidnit a já udělala to, co bylo prakticky zakázané. Podívala jsem se do chodby!

Babička a babipra po mne křičeli, abych se nedívala, ale já je moc nevnímala. Ještě teď cítím to mrazení. Ještě teď slyším, jak za mnou se ozývá šum hlasů, ale já nevnímám co říkají. Zatají se mi dech. Nejsem schopna nic říci. Naší tmavou chodbou od dveří bytu do obýváku přeletí kometa! A kolem ní jsou malé hvězdičky. Je to snad ježíšek? Mrazí mne a má očka se lesknou nadšením. Jsem plna adrenalinu. Kometa se zdá jakoby kreslená, ale já vím... věřím! Že je to magie. Ježíšek. Magie Vánoc.

Dál už si téměř nic nepamatuji. Vím jen, že zazvoní zvoneček a my vcházíme do obýváku. Tam je zhasnuto, jediným světlem jsou svíčky, stromeček a blesky fotoaparátů a světlo z kamery. Na tváři mám úsměv a ani nevím, jestli jsem měla proslov nebo ne.

Tyto Vánoce mi otiskly do hlavy jednu z mnoha neuvěřitelných vzpomínek. Mám ale pocit, že potom na pár let jsem na tuto vzpomínku zanevřela. A teprve nedávno se mi promítla v hlavě a mne zachvátilo mrazení a v hlavě mi hučelo. Tan obraz té komety vydím doteď a troufnu si říci, že bych jej i zvládla nakreslit. Jenom přesně nevím kolik tam těch malých hvězdiček bylo a jak ta kometa letěla. Možná to ani není ona, jenom jsme si tu vzpomínku otiskla jinak. Ale stalo se to. To vím jistě.

Zřejmě tam tehdy hrála roli psychika. Ani když jsme se dozvěděla, že Ježíšek není, tak když se ona vzpomínka opět vybavila stále jsem v ní věřila. Není to tak fanatické, jako tehdy, ale přece jen je to zvláštní pocit tohle cítit a vidět. Nikomu jsem o tomhle zážitku neřekla. Nechlubila jsem se ve škole, že jsem viděla Ježíška. Ne... ten zážitek ve mne kdesi spal a já na něj pomalounku zapomněla, abych později opět mohla vše pocítit v plné síle. Teď o něm mluvím často a vždy, když mají přijít Vánoce, vzpomenu si na to. Je to něco, co mne stále nutí věřit v magii Vánoc. ¨¨

Věřte mi nebo ne, ale tento zážitek je psaný od srdce a vážně se mi stal. Asi od té doby, co jsem si na něj vzpomněla mne zajímá velmi psychologie. Ale nemyslím si, že jsem tehdy byla blázen. Vážně ne. Tehdy jsem byla dítě a vtáhla mne magie Vánoc. Mám Vánoce ráda, i když už nedodržujeme zvonění zvonečku a to, že nesmíme Ježíška vidět. Je to škoda, ale já ani sestra na to nevěříme... teď už ne. Ale přece jen... Miluji Vánoce a magie Vánoc je všemocná...(A mám pocit, že kometa Josefa Lady je té mé představě a vzpomínce nejblíže)

2 komentáře:

  1. Krásné Neki, skutečně krásné. Kdoví co to mohlo být. Pamatuji si jak jsi tento zážitek zmiňovala poprvé. Musel být vážně velmi krásný a intenzivní. Kdoví... možná to nebyla jen fantazie. Říká se přeci že malé děti mají stále vnímání jiného světa.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji... tento žážitek mne prostě o Vánocích naplní...

    DoteĎ nevím co to bylo.

    OdpovědětVymazat