neděle 1. ledna 2012

A je...

...tu nový...

...rok.

Ale já nebudu začínat ohlédnutím. První se podíváme na to, co bych od roku 2012 čekala.

Čekám to, že bude co nejméně konfliktů a že nadále budu poznávat nové lidi. Chtěla bych se setkat s Durcenwe a s Emilly. Hodlám nadále prohlubovat vztahy s harajuku komunitou. Hodlám také rozšířit šatník a ukočírovat si svůj styl a držet se jeho a ne experimentovat a nosit to, co se mi nelíbí jenom proto, že jsem líná se převlékat.

Hodlám se zbavit pesimistického myšlení, co se týče toho jak vypadám. Chci sice stále zhubnout, ale zároveŇ se zbavím fanatiky. A že si budu konečně věřit. Kdo ví, třeba přece jen sem tam zaflirtuji *smích*.

A co se týče rodiny. Tam mám klasické, ale důležité požadavky. Chci aby byli zdraví, abysme si rozumněli. Aby si naši splnili sen. Snad nic více ani není potřeba. Jen zdraví a trochu štěstí.

A já a Kitsune? Tohle je kapitola sama o sobě. V tomto mám ještě velké plány. Chtěla bych, abychom odsunuli naše hádky, moje zveličování, kdy jsem nám velmi ublížila a mrzí mne to. Chci, abychom měli více oblečení a podobných věcí.



A nyní už ohlédnutí za minulým rokem. Rokem 2011.Tohle bude velmi dlouhé *zamyslí se*

Rok 2011 jsme odstartovali s Kitsune na ICQ. Byla ten večer u mne, ale pak si pro ni přišli rodiče. Tehdy jsme přešli na barák a začl se dávat dokupy. Ve škole mi začali krušné chvilky, jelikož jsem si měla začít vybírat střední a já se bála. Nevěděla jsem čeho. S Kitsune jsme se mnohem více poznávali. Někdy v zimě mám pocit nebo z jara jsem se nechala ostříhat.




A jinak byl rok poměrně nepodstatný. Nebo alespoŇ nevím o ničem tak závratním, co se změnilo.

Úžasné ale byly prázdniny. Tehdy se začalo všechno měnit.

Začalo to asi tím, že jsme jeli s Kitsune na tábor. Na 10 dní. 10 kouzelných a namáhavých dní. Ještě teď mne bolí tělo, když si na to vzpomenu. Tehdy jsem se Kitsune rozplakala. Leželi jsme v pokoji a já poslouchala píseň a brečela. A ona se mnou. Už jsem si nepamatovala, co jsem si tehdy myslela, ale bylo krásné mít jí vedle sebe. I naše vedoucí se divila co mi je, ale tehdy jsme ji řekli, že mi prostě není dobře.
Něco je vídat se často, ale něco jiného je trávit spolu celé dny - i noci. Z tábora fotky jsou, ale vzhledem k tomu, že jsou v mém netbooku, který nemám k dispozici- je v opravně, píšu od Kitsune- takže fotky nečekejte.

Pak babička se sestrou a s dědou jeli na dovolenou a já zůstala po 12 dní u Kitsune a sem tam jsme zajeli k našim na Staříč, kde jsme stanovali.


První o tom stanování. Po večerech jsme hráli hry.

A to nejen twistr, ale i karty.

Ve dnech jsme stavěli lego A dělali pitominy.



A teda sem tam poskládli ten stan, aby se neřeklo.





A pak dny strávené u Kitsune. To vám teprve byla zábava. Tak třeba učili jsme se líčit. Nebo zkoušeli jsme používat větší množství tužky.



*Děsná fotka vím, ale sranda musí být ne?*

Pouštěli jsme spolu svoje kanárky. Její je Hizaki a můj Kami.



Ponoovali jsme. Dívali se na filmy, pořady. Brázdili vody internetu a šíleně jsme se nasmáli. To byste skutečně nevěřili, co všechno jsme nenavyváděli.



A tak to nějak slavně dopadlo. Představte si, dokonce jsme se naučili i vařit! xD Což je hrdinství samo o sobě nebo ne?



A byli to palačinky!




A konečně jsme nafotili i nějaké tématické fotky. PRostě amatérské focení.








A nakonec velmi velká etapa. A to harajuku komunita. Na konci prázdnin jsme se rozhodli, že se objevíme na sraze. PRvně to bylo rozpačité. Velmi jsem se bála, ale pak... bylo to úžasné! I když jsme se stále trochu stranili. Byl to zvláštní pocit. Ale jsem velmi šťastná, že jsme to udělali. Měli jsme respekt z Elisse, Fabi a Danielle. Jinak jsem si s nimi hodně rozumněla. Byla tam i Aru. Což mne potěšilo. S ní jsem měla taky velmi mnoho strastí a možná i mít budu, ale přece jen... nechtěla bych.

Dostali jsme se i na Free Hugs se Suzi, což bylo velmi zajímavé. Bylo to zvláštní. Nevím, možná jsme nesplnili její očekávání, že nejsme takové, jaké by si přála, ale přece... ach jo.

A následující sraz byl halloweenský. Šli jsme tehdy za kočičí démony.

A nakonec to byl fotící sraz. Fotili jsme fotky pro online časopis. Nakonec jsem možná přece jen ctižádostivá! No a? Komu by se nelíbilo mít fotku v časopise, i když jej každý bude nenávidět. No jo.

Pár fotek.










A tak jsme se seznámili s ostatními lidmi. Velmi si rozumím s Domi, Elisse, Akim a Johankou. I s ostatními. Vlastně není nikdo, koho bych neměla ráda, ale Danielle si vážím a tak s ní mluvím trochu opatrně.


A pak moje vedlejší aktivity týkající se výpomoci na akcích pro děti. Ve středisku přírodovědců.

Jednou z nejlepších akcí byl rozhodně halloween. Ten jsem si náramně užila. Kostými byly dělané velmi tak trochu narychlo, ale stály za to. Jen se sami podívejte.






Další akce byla pohádka. Hráli jsme ,,Hloupého Honzu" přesněji vypravěče. Málem jsem hrála Mařenku. Ale naštěstí jsem nemusela. Tohle byl úžasný týden zkoušení.


A tak teda nakonec jsme se odhodlali postnout něco k Haru. Ale tyhle fotky u Haru xD.

Co snad říci na závěr. Jistě jsem plno věcí vynechala jako obvykle a pak toho budu litovat. Jistě tu bude mnoho chyb, které pak budu mít tendenci opravovat. Každopádně tento rok považuji za prvnotní zlom a za krok k lepšímu. Rok 2011 si zapamatuji jakožto úžasný rok plný změn a naplnění. Drží mne hřejivý pocit. Toliko štěstí jsem už dlouho necítila. Začínám si připadat šťastná a konečně jako někdo.

Změlnila jsem názor na počítačové hry. Hraju jednu a hubnu u ní xD. Ale o tom vážně až v příštím roce. To zní hodně deprimujícně co? Ale berte to sportovně.

Slibuji, že dám i video. Chtěla jsem to dát i dnes, ale bohužel... nemám netbook. Tak teda šŤatný nový rok. Plno života. Plno lásky a krásných věcí.

A doufám, že ty, které jsem nově potkala mne budou brát jako kamarádku a já s nimi budu strávit více času. Emilly a D. Slavná D. A samozřejmě lidé z harajuku, které snad ani nevyjmenuji.

Děkuji. Za všechno...

vy víte komu děkuji.

Tak teda....

vše nejlepší mí drazí i ti, jenž nemusím.


Miluji temnou noc. Určitě se půjdu projít.



Tak krásný nový rok. Určitě už pár minut ne-li hodin.


Či dní....


(Snad tu je všechno důležité)

Žádné komentáře:

Okomentovat