středa 3. srpna 2011

Jen tak na skok

Kitsune si vyírá co na sebe...

/*perex*/

...a já tady píšu. Vybírá si na fotku na lookbook. Jak někteří ví, začali jsme s tím nedávno. Snažím se Kitsune pomáhat se vším, jak jen mohu, ale jí se pořád něco nelíbí. Jsem z toho občas smutn, zničená, naštvaná...
Tak se snažím a ona mne kompletně s něčím usadí. Momentálně má na obě červenou sukni, jak ji sluší! Má v tom nádherý pas. A to mne štve, já takový nikdy mít nebudu. Budu nadále ta s větší váhou co nebude moci pohodlně nosit korzety, protože vypadá moc tlustě. Nesnáším svou postavu, já vím, to už tady bylo, ale teď je ten pocit hrozný. Nemohu si obléct moc věcí od ní, protože co na ni vypadá nevinně, na mne mi to příjde... vulgární. Moc falešné.
Před chvílí jsem se dívala na svoje fotky a tak, co mám nachystané na lookbook. Příjdu si tam děsně falešná! Takové neupřímné pohledy, oči mrchy... zabolelo mne to.
Celkově se s ní začínám hodně porovnávat. A to bolí. Všechno na co jsem u sebe pyšná ona zvládne taky a občas i lépe. Jsem yšná na to, jak umím kreslit na zeď, jak umím aranžovat a usořádávat - i nevědomně- věci a ona to vždy udělá lépe nebo alespoň stejně dobře. Příjdu si tk méněcenná.
Navíc se teď strachuji o Kamiho a vím, že ona převrací oči. Když řeknu ať nedupe, že se Kami bojí převrátí oči a myslí si svoje. Ale přesto mám pocit, že ona se ke svým zvířatům chová lépe a opatrněji a odsuzuje to, jaké metody a tak používám já. I výchovu Emilky nechala na mne, já jsem ji vždy seřvala, já jsem ji ukázala co se má a co ne. A teď mne má za tyrana.
Bojím se, jak budu vypadat, když budu mít ten korzet. Příjdu si tlustá? laciná? Kdo ví... Vždy jsem milovala korzety, ale nebudou mi slušet. Musela bych hodně zhubnout... a to asi jen tak nedovedu. Už na počátku... na počátku nosila krajky a tak, mašle a teď jí to příjde moc no.. přeplácané, ale já bych se tak stále oblíkala.
Doposud stále vybírá co k té sukni. Na fotce jsem ji jednou rozesmála... a nevím, mám pocit, že by mne za to nejraději zabila. Trochu to bolelo... miluji její fotky, na všech vypadá tak nevinně a jakoby se měla rozbrečet, má krásné výrazy a já... já mám falešné oči... doteď byly oči jediná věc, kterou jsem na sobě milovala... teď i je nesnáším. Bolí to. Už na mne asi není nic... nic, co by se mi líbilo.
Na fotky na lookbook jsem si popůjčovala její oblečení a... je krásné, ale prostě je to oblečení na ni, doplňky a tak, které už nenosí, ale přitom by ji slušeli. Asi ani neví, že tenhle článek píši. Budu končit, snad jsem řekla vše, jdu ji zase fotit...
 
 
(Reila... protože se tak cítím...jako Reila... na počátku... vyděšeně a nejistě)


Stray Neki ver Leth

Žádné komentáře:

Okomentovat