,,Bien aimé"

Bien aimé...

/*perex*/

...beloved... milovaný...

Už jsou ta místa v mém životě dvě, o nichž mohu pouze přemýšlet, uvažovat, ¨ptát se, ale nikdy si nevzpomenu. Taková snad pár minutová pauza, kdy přestávám vidět, vše zčerná a pak se proberu sedíc na židli. Poslední co si pamatuji bylo ,,...a matka fanpelsova..." a pak si již nevzpomínám na nic.

Kitsune mi říkala, že jsem měla prázdný pohled, pak jsem se prý naklonila, jakobych něco chtěla vzít či zpravit a pak jsem najednou padla na kolena snažila se zachytit stolu a ona mne přidržela, abych se nepraštila o okraj. Následně mne prý učitel posadil na židli a ona otevřela okno.

Následující události si pamatuji sama. Seděla jsem na židli a bylo mi děsně špatně. Vím, že mi někdo z dětí přinesl vodu a učitel mi dával napít z mé flašky. Kitsune stála nalevo ode mne. Pak ,myslím že právě ten učitel, řekl, aby přivřeli to okno ať na mne nesvítí. Pak jsem se probrala. Během chvilky jsem byla v pohodě, dokonce jsem v klidu dokončila výstavu.

Těší mne na tom snad jedna věc, že ta děcka alespoň ztichla. Kitsune pak šla za svojí třídní, aby ji pustila z dvou hodin. Chtěla mne pro jistotu doprovodit domů. Jeli jsme nakonec k ní, nechtěla jsem strašit babičku.

Co si pamatuji místo toho černého místa byla úvaha A co kdybych jim tady sebou sekla? vím, je to divé, ale vážně jsem to neměla v úmyslu. A pak vím, že se mi vybavil Ritsuka z Loveless. V té modré mikině jak se napočátku fotil se soubim.

Kdysi jsem myslím psala, že nám ve třídě dostaly záchvat dvě holky a já se šíleně bála, ať to nepotká Kitsune, ale nakonec se to stalo mne. Mrzí mne, jak jsem ji musela vylekat.