A třetí vyprávění. Opět věta: Nikdo (by) to nečekal. Tentokráte uprostřed. Toto je na téma změna lidské povahy. Odehrává se v obyčejném městě. Opět jsem to po sobě nečetla. Mnoho chyb bude, snad to opravím. A zde vyprávění:
Zrcadlo, co Sněhurce se pomstilo
Sníh se snášel na zem a kolébal matičku zemi ke spánku. Však už byl nejvyšší čas. Vítr se potuloval po polích a loukách a hnal stáda obláčků kupředu, jakoby někam
pospíchal. Bouchal okenicemi a dveřmi, cuchal dívkám vlasy a způsoboval červené líčka malých holčiček. Byla polovina prosince pár dní před Vánoci. Ulice zdobily světýlka a umělé řetězy. Ve vitríně se ukazovaly předražené dárky. Po ulici skákala po boku statného muže malá dívenka. Byla ideálem pohádkových princezen. Přezdívka na ICQ a facebooku to jenom dokazovala. Říkala si Snow White.
pospíchal. Bouchal okenicemi a dveřmi, cuchal dívkám vlasy a způsoboval červené líčka malých holčiček. Byla polovina prosince pár dní před Vánoci. Ulice zdobily světýlka a umělé řetězy. Ve vitríně se ukazovaly předražené dárky. Po ulici skákala po boku statného muže malá dívenka. Byla ideálem pohádkových princezen. Přezdívka na ICQ a facebooku to jenom dokazovala. Říkala si Snow White.
Brzy ráno- teprve ptáčci se rozezpívávali-
vstala a tichými krůčky doběhla do šatny, oblékla se a utíkala do hračkářství ve Dvorní ulici. Toužila po nádherném zrcadle. Jako pravá macecha Sněhurky. Však ono říkali při pohlazení rámu: ,,Jsi krásná má paní, ale Sněhurka, tvá dcera je mnohem krásnější. ´´Neměla se čeho bát, vždyť ona sama byla Sněhurkou. Malou dívenkou s krvavými rty, černými hustými vlasy a tak světlou pletí, že se téměř rovnala sněhu. Byla nevinná jako labuť co se pozvolna snáší nad jezerem.
Nikoho nenapadlo, co se stane, až Sněhurka vyroste. Dívka co si přála mnoho hraček tedy hlavně to zrcadlo. A to také dostala.
vstala a tichými krůčky doběhla do šatny, oblékla se a utíkala do hračkářství ve Dvorní ulici. Toužila po nádherném zrcadle. Jako pravá macecha Sněhurky. Však ono říkali při pohlazení rámu: ,,Jsi krásná má paní, ale Sněhurka, tvá dcera je mnohem krásnější. ´´Neměla se čeho bát, vždyť ona sama byla Sněhurkou. Malou dívenkou s krvavými rty, černými hustými vlasy a tak světlou pletí, že se téměř rovnala sněhu. Byla nevinná jako labuť co se pozvolna snáší nad jezerem.
Nikoho nenapadlo, co se stane, až Sněhurka vyroste. Dívka co si přála mnoho hraček tedy hlavně to zrcadlo. A to také dostala.
Jak však šel čas, zrcadlo se stalo spíše prokletím než radostí. V každé jiné krásné dívce s rudými rty a bílou pletí
viděla Sněhurku z pohádek. Strach se jí usídlil někde za očima a nechtěl zmizet jen tak, aniž by zanechal následky. Nikdo by to nečekal, ale ze Sněhurky se stala zlá královna co měla touhu být nejkrásnější. Pohádky vždy končí šťastně, ale co se stane po slavném nápisu "konec´´? Zrcadlo darem ďábla nazvali a zavrhnuli jej. Ono se však přišlo pomstít. Každá žena touží po kráse. Sněhurka- ztělesnění čistoty, ale v každém se skrývá chamtivost a touha. Usazuje se v hlavě a roste den za dnem. Zrcadlo se chopilo šance zmařit výkvět její čisté duše. Nebylo úniku. Zrcadlo se mstilo za odložení.
viděla Sněhurku z pohádek. Strach se jí usídlil někde za očima a nechtěl zmizet jen tak, aniž by zanechal následky. Nikdo by to nečekal, ale ze Sněhurky se stala zlá královna co měla touhu být nejkrásnější. Pohádky vždy končí šťastně, ale co se stane po slavném nápisu "konec´´? Zrcadlo darem ďábla nazvali a zavrhnuli jej. Ono se však přišlo pomstít. Každá žena touží po kráse. Sněhurka- ztělesnění čistoty, ale v každém se skrývá chamtivost a touha. Usazuje se v hlavě a roste den za dnem. Zrcadlo se chopilo šance zmařit výkvět její čisté duše. Nebylo úniku. Zrcadlo se mstilo za odložení.
Povaha dívky se změnila ve zlou královnu. Ovládala ji touha. Mučili ji ve snech krásné modelky otisklé v časopisech. Pomalu, ale přece tak jistě, jakože v létě sníh roztaje, mozek ovládlo šílenství a životním naplněním stala se honba za cílem, jenž budoucnost neměl. Písek protékal mezi prsty a cesta se klikatila a končila příkrým srázem. Nemohla existovat bez svého zrcadla. Střepy sypající se po podlaze značily její konec. Matka a teta šílenství vzali útlé tělo dívenky mezi sebe a odvedli jej za hranice, z nichž není úniku. Ani ruce bílých orlů ji nepřivedli zpět.
Zůstala uvězněná mezi
zdmi. Bolest nebyla blízká, nýbrž zdaleka hladila kostnaté ruce.
Utopila se v tůni tiché a chladné. Zmítala se v agónii touhy. Takto končí pohádky. Jen málokterá doopravdy končí šťastně. Sněhurka následovala stopy své macechy. Stahuje k sobě krásky ,aby zardoušením zneuctila jejich těla a duše. Ovšem pravou hrozbu nikdy nevidí. Visí na zdi a zvesela si říká stále dokola jednu a tu samou větu: ,,Ty jsi krásnější nade všemi, ale Sněhurka je nejkrásnější mezi všemi…"
zdmi. Bolest nebyla blízká, nýbrž zdaleka hladila kostnaté ruce.
Utopila se v tůni tiché a chladné. Zmítala se v agónii touhy. Takto končí pohádky. Jen málokterá doopravdy končí šťastně. Sněhurka následovala stopy své macechy. Stahuje k sobě krásky ,aby zardoušením zneuctila jejich těla a duše. Ovšem pravou hrozbu nikdy nevidí. Visí na zdi a zvesela si říká stále dokola jednu a tu samou větu: ,,Ty jsi krásnější nade všemi, ale Sněhurka je nejkrásnější mezi všemi…"
Žádné komentáře:
Okomentovat