Krátká, velmi krátká povídka, nápad taky velmi zvláštní nevím v čem, ale je
Tamná tichá ulička lemována domy. Na pravé popraskaná omítka domu kreslila obrazce mne neznámé a nepochopené. Vlevo se tyčil masivní plot z betonu do něhož byly zasazeny až nesmyslně tenké mříže. Nedala se již přesně určit barva, avšak musela být alespoň podobna šedé. Klidné kroky se rozhlehly po kachličkách chodníku, které již evidentně něco pamatovaly. Pár metrů napřed se křížily dvě cesty nedávno opravené a tvořily křižovatku, která nebyla díky tmě téměř vidět. Pár lamp házelo světlo skrz zežloutlé listy a tenké větvičky stromů a jen slabě tedy šlo vidět na cestu.
Vítr rozevlál fialkové vlasy a hubené tělo se zachvělo. Svetřík a triko moc dobře nezahřívaly ani krátká sukýnka i přes legíny taky moc nehřála. Vyšší boty na podpatku klapaly po cestě, na niž přešela postava, když už chodník byl v takovém stavu, že každý krok byl riziko.
Klidné kroky však pojednou zrychlily, když zachytil sluch nejdříve nezřetelnou ale jistou píseň. Jakoby operní žalostný zpěv se rozléval po okolí a odrážel se od visících listů kerů a hýbal kůrou stromu, i když na dotek byla stále pevná. Hlas vysoký chvějící se ale přesto pevný drásal uši tvorů po okolí. Snad i země se snažila vydat své tajemství a tak plně vnímat tóny hlasu po tom snad toužila. Kroky se téměř zrychlily k běhu, ale ne úplně, sále to byl krok, avšak velmi rychlý.
Zpěv nyní burácel hlasitěji než-li bouře. Silnější a mrazivější než-li vichr.
Něco, to něco...ta věc -jinak se to snad ani nedalo napsat- se rozplývala do okolí, ale přesto se omezovala na jednu jedinou uličku.
Útěk marný snad byl, ale přesto se o to pokoušel. Běžěl, běžel, ale jakoby se lampy vzdalovaly. Hlas-píseň- nerozeznatelná slova jako při opeře, vítr dodával efekt. Chvění srdce.
Spíše jako mňoukání falešné kočky, tak by se to i dalo popsat. Ani měsíc dnes nebylo vidět, těžko říci z jakého důvodu. Ticho a přesto hluk, bolest a přesto slast, chvění a přesto... přesto necítil nic.
Strach jenž zachvátil jeho srdce a sžíral. Otočil se poprvé a jen temnota a slabé obrysy kolem.Píseň jakoby vycházela odnikud a zároveň odevšud.
Rána! A další! Jakoby bouřka, ne jako rytmus, jenž se udává na mixážním pultu a neznámé zvuky hříchu. Utíkal, v dálce viděl dům, do něhož měl namířeno. Běh opět přešel v rychlý krok, zpěv na okamžik utichl -avšak pokračoval měl- a jen hudba větru a listí hrála nadále. Rozkopaná cesta snad kvůli plynu či potrubí nutila obejít je a přehradila tak zkratku, jenž ke dveřím osvobození vedla.
Rychlými kroky za zpěvu té falešné kočky-jak ji nazval- došel ke dveřím a třesoucími prsty se snažil zasunout klíč do zámku.Až na třetí marný pokus mu došlo, že klíč je nepravý a přeměnil jej za jiný, již pravý. Držíc za chladnou kliku a opět se otočil a pohlédl do tmy, kde zpěv pomaloučku utichal a jen v šeptaných slovech snad jen na okamžik držel tajemnou atmosféru a rval srdce.
Klaply dveře, vítr utichl, slova taky, rozjel se výtak a pohltil postavu, jenž ladně vklouzla mezi dveře. Panelák pohltila tma a jen na okraji vršku se mihl stín, dozněla píseň a hodiny neodmysltelně tikali dále...
Žádné komentáře:
Okomentovat