Všimli jste si někdy, že....
1.Náš hlas skoro každý slyší jinak? Nebo alespoň my v hlavě a na nahrávce?
2.Skoro každý si přeje jiné vlasy?
3.Většina lidí má dvojbarevné oči? Slabá barva po jednom z rodičů.
4.Většina puberťáků má stejnou offinu na bok, ale úplně stejnou?
5.Zrcadlo má občas tak realistickýc obraz, až si myslím, že jsou to dveře do opačného světa.
A nyní již něco zajímavého z mých myšlenek, co se ale nehodí do deníčku. Má myšlenka je:
Všimli jste si někdy, kolik malých dětí umírá nebo se již narodí mrtvé? Co o tom rozhoduje? Co když jsou děti jakoby dvojce. Dvojce, jenž by si skvěle rozuměli, ale co když jedno z dětí zemře dříve, než se stihnou setkat? Co bude s tím druhým? Snad proto jsou někteří velmi osamocení. I lkdyž někteří si udělají velký chuml. Mi příjde, že to co přežilo buď časem zemře, nebo za delší dobu se setká s někým jiným a nebo zůstane sám. Opravdu sám.
Je lepší nebýti na všechno sám, pak se i ta hora zdá jako malý kopeček...
Žádné komentáře:
Okomentovat