čtvrtek 9. září 2010

Sen aneb Neki už vážně hrabe

No co více říci? Snad že jsme se v 6.20 vzbudila a zdál se mi straštně zvláštní sen , jenž se z mé mysli vytrácí jako oblak na nebi. No Snad to píši, abych nezapoměla.
 
Moc si toho ze začátku nepamatuji, snad jen to, že byli tři dívky. Neznám vzhled, ale jednou z nich jsem byla já. Pak jsem stála u okna a venku ten dlouhý vůz co převáží auta tu plochu zvedl několik metrů do vzduchu a to auto po ní sjelo na zem, ale přeskočme detaili a úvod, kde jsem šla s těma holkama na koupaliště.

Přejdu k hlavní věci. Najednou jsem byla ve městě a vypadala, no, jinak. Přesně jako dvojce nějaké princezny! Šli jsme městem a myslím, že tam byla moje babička a ta mi vyprávěla, že my dvě jsme přesně opaky i když vypadáme stejně.

Babička: Ona je kluk. V zámku si na to musí dávat pozor, kvůli eleganci, avšak tady by ji stačïli jenom šaty co vše zakryjí *a udělala to Gesto co dělá vždy Kitsune rukama od prsou dolů jako když otřepáváte ruce, vlastně si myslím, že tam pak stála Kitsune.

Pak tam byli únosci, co místo princezny unesli mne. Myslím, že mne někde zavřeli, ale já utekla. Ne ne vlastně jsme šli za nějakým skřítkem a on nás vedl do sklepa, můj porůvodce za ním šel, ale já se zastavila na schodech. Ten skřítek ji ale nezavřel, jak jsem očekávala, nýbrž mne chytil a postavil na nějakou plochu. Vše bylo jako v divadle kulisy a přec to bylo opravdové.

Pak se náhle objevila princezna byli jsme doopravdy stejné natolik, že když jsme stáli vedle sebe, vzal mne, že údajně to já jsem princezna. Co si pamatuji měli jsme obě dlouhé kudrnaté vlasy. Pravá princezna byla klíček k nějakým dveřím. Ten skřítek mne vzal a vyhoupl se se mnou do vzduchu. Jak já se bála! Myslela jsem si, že začnu kjřičet, a on mne pak pustil a držel jenom lehce za nohy, myslela jsem, že mne pustí! Bála jsem seo pravdu! Ještě teď se mi chvěje srdce. Pak mou hlavu strčil do klíčové dírky a chtěl mnou odemknout jako klíčem. Následně se ale zablýsklo a má postava ležela na zemi. Rozhlédla jsem se, myslejíc si, že dveeře se otevřeli, ale tam...tam stál Hizaki (=kytarista skupiny Versailles) v těch jeho šatech. A mluvil! Chránil nás, že nás nedá a ten skřítek?

Skřítek: Nemám rád havěť zvláště ne jezevce *šel po nějaké poličce vedle Hizakiho*
Hizaki: najednou je z něho jezevec*
Neki: vzpomene si na Kamija a uchechtne se.

***Shrnu to, protože musím jít do školy, stejně toho již moc není***

Princezna se pak stala tím domem, ve kterém jsme byli. Hizaki zmizel a my šli někam, již nevíám s kým. Poslední co si pamatuji před zazvoněním budíkuje že ten dům má červený naštvaný obličej, jelikož jsme na něj zapoměli. Pak zazvonil budík a byl konec snu.

Nic jdu do školy, dneska mi možná naproti příjde Kitsune, pokud však bude pršet, nepůjdeme s tělocvikem ven *je za to ráda* tak zatím.

Kitsune jdu tě budit a psát ti SMSku!!! xD

Žádné komentáře:

Okomentovat