Raiu je moje vymyšlená postava v našem světě s Kitsune. Je to ještě dítě, které však již dávno přišel o maminku, jenže se ukázalo, že to nebyla jeho pravá maminka. Jeho pravá maminka byl bývalý uke jeho nynějšího milence. Jeho maminka=Emiru nakonec obživl a po delší době a strasti si oba k sobě našli cestu. Ruel jeho otec a milenec v jednom, je temný anděl z královské rodiny, jenž se rozhodne kandidovat na vládce černých andělů. Emiru se rozhodne vzít ,,mateřskou", aby mohl být s Raiu, jelikož on moc nezapadá do společnosti lidí a je plachý... A ke všemu Ruel nabídne Raiu, jestli by nechtěl jít na školu k temným andělů. Raiu zprvu odmítne, ale pak začne o tom uvažovat mnohem hlouběji... už si není tak jistý, tím že tam nechce jít...
Je brzské ráno a já už nemohu spát. Sedím u notebooku a hlavou mi víří myšlenky na to, co mi nabídl Ruel. Nevím co dlěat. Tady mne lidé nepříjmou jen tak, ale zvládku to co oni, jako obyčejný žák, ale ve světě andělů by mne, podle slov Ruela, sice přijali, ale nestačil bych jim. Tam by se dost projevovalo, že nedovedu zvládnout to co oni. Nevím co dělat.
Navíc maminka odchází kvůli mne z práce. Chce být se mnou, ale nechce se vracet do světa andělů. Já bych uvítal, kdyby jsme se tam občas podívali, něco jako výlet o prazdninách. S Ruelem jsem tam byl jenom, když jsem něco potřeboval a nebo jsem před anděly utíkal. Neměl jsem čas se tam pořádně podívat a údajně se mnoho změnilo.
Když si tak vezmu, ve škole andělů bych byl dosti zaostalý, ještě ani neumím létat a stavbu křídel mám sice podle anděla, ale barvu a tvar podle kanárčích. Ta křídla mi nevadí, právě naopak. Díky nim se občas cítím bezpečněji. Ovinu se jima a mohu se tak zahřát nebo a to je hlavní se tak skrýt na chvílí před světem. Dávají mi pocit bezpečí, pocit klidu. Dneska, ale jsem měl strach jít do školy. Cítil jsem tlak křídel když jsem je měl složená a podle Neki se Ruel zmiňoval o cukání svalů a něco takového pociťuji. Právě teď také a to mám křídla roztažená a opět ovinutá kolem sebe. ¨
Potřeboval bych na vzduch, ale jaksik se neodvažuji. Mám púroblémy i při letu v podobě straky. Nějak to bolí, ale zpraví se to. Navíc jsem přetažený. Při dlouhém letu na hrob mé maminky mne zastihl déšť... silný a tak to pto mne byla větší námaha. Neřekl jsem to Emiru, aby se příliš nebál. Nic to není jen únava a přetažení.
Včera jsem si šel do školy opravit přírodopis. Měl jsem neklasifikováno, jelikož kdykoliv jsem chyběl psali oni testy a navíc učitelka má nějaké problémy tak často chodí k lékaři. Naštěstí právě probíráme ptáky, takže jsem zkoušení zvládl bez problémů. Dokonce i učitelka se divila, jaktože toho vím skoro více než ona. Ale u mne je ve škole známo, že se o ptáky zajímám.
Včera večer jsem se šel ještě proletět po okolí. Ten kocour co chodil navštěvovat Rena se mi nelíbí. Právě včera jsem se posadil na fontánku a ten kocour po mne skočil. Ještěže mne¨nepoškrábal nikde na viditelných místech, ještě by se Emiru děsil... ne chápu jej... má o mne strach. Nehodlám navíc Ruelovi dávat argumenty k tomu, že lidský svět je nebezpečný a že se musíme přestěhovat. Docela se mi tu líbí.
Nedokáže pochopit, že já jsem navíc straka a straka je sice pvodně *podle toho co jsem slyšel* z jiného světa než lidského, ale usídlila se tady. Některé místní straky jsou jak jen to říci milé, jiné zase agresivní. Jsou jako lidé. Jenom lepší... méně zla v nich je. Mají vyváženou stinnou a dobrou stránku. U někoho převažuje u někoho ne. Mimochodem chci něco dát Emiru. Něco co jsem našel ráno na zahradě...
Ale už budu končit. Snad jen bych se měl zmínit že to rudé oko zmizelo! Místo něj je zelené.. jedno zelené a druhé černé. Vlasy mají bervu stejnou jakou Emiru až na offinu... ta je černá. Jsem jiný, vím to, ale tady nejsem zase tolik omezován. Tu školu si ještě promyslím. Počkám si na Maminku a dám ji to, co jsem našel...
Raiu Savoir Affreux
Žádné komentáře:
Okomentovat