Report (5) ...

...from...



...the Egypt.

29. 7. 2012 13:30 – Včera jsem zase nic nenapsala. Kolik dnů už jsme vlastně tady? 6 dní. Ještě nám zbývají 4 dny. Ale ke včerejšku. Dopoledne zcela normální. Nic moc závratného se tuším nestalo. Vybudovali jsme si tady jakýsik stereotyp. Ráno na snídani, u bazénu, na pokoj, na oběd, na pokoj do 3 hodin a tak dál. Včera byl výlet. Jeli jsme do městečka. Chudobného městečka. Nemám ráda ty rozdíly mezi kulturami. Přijel pro nás autobus s velmi sympatickou průvodkyní. Jeli jsme asi tak půl hodinky možná méně a poslouchali výklad o historii. A pak jsme přijeli do městečka. Hned se k nám přihnali dva kluci a chtěli peníze za to, že si je můžeme vyfotit a neustále kroužili kolem nás. Vím, je tam chudoba. Ale nemám to ráda. Když někdo takto posílá děti. Lituji je a to velmi.

Navštívili jsme mešitu – samozřejmě dovnitř nás nepustili už jenom proto, že je ramadán a jednoduše by to bylo znesvěcení. Už jsem měla možnost do mešity nahlédnout v Hurgadě a přímo si projít mešitu v Turecku. Ale tady nás nepustili. A pak jsme se šli podívat do kostela. Na to, jak jsou chudí, ten kostel byl nááááádhernýýýýýý!!!!! Miluji, jak mají malby na stropech. Měli tam toho vyobrazeného tolik! A nebyl tolik přezdobený. U nás jsou kostely honosné, ale tento byl skutečně zdobený spíše těmi malbami a křišťálovými lustry. Ty mám v kostelech, chrámech a tak nejraději. Než něco zlatého. Pro mne je křišťál něco jako ztělesnění čistoty. Ale zpět k těm malbám. Nejvíce se mi líbil beránek boží. Bílý beran s proříznutým a zakrvaveným hrdlem. Bylo to tak zvláštní. A pak kresba svržení ďábla. Neboli Michael svrhl Lucifera do pekla. Lucifer je tam vyobrazen jakožto nějaká saň a Michael jako princ ve zbroji. Tento prvek je velmi oblíbený. Nesetkala jsem se s ním totiž jenom na stropě, ale i jako jiný obraz v kostele a i na ulici, kde byl namalovaný na stěně.

Potom jsme šli do výrobny papyrusu. Museli jsme jít do jejich obchodního domu. Ale jejich a náš…

Jejich je prostě poničený dvoupatrový domek ve špatném stavu s vytlučenými okny a prosklenými špinavými dveřmi.

Měli tam krásné malby, ale bohužel tak drahé! A potom jsme se přesunuli do parfumérie, kde nám vykládal, jak se dělají parfémy, které směsi tvoří základ jakých světových parfémů. Dal nám přičichnout. Nic moc mi nevonělo, ale jeden jsem si skutečně zamilovala. A to Secret of the desert se to myslím jmenuje a v překladu to mají být líbánky nebo tak nějak. Mi připomíná vůni vařeného karamelu. Když mamka vaří karamel na větrníky. Tak jsem si 15 ml koupila. Lépe řečeno, koupil mi to děda. Potom jsme dostali uvítací drink. Já si zvolila čaj „Karkade“ a byl docela dobrý. A pak jsme navštívili výrobu bavlny a obchod. Moc se mi tam líbila jedna kabelka, ale skoro 400,- za ní bych nedala. Skutečně ne, protože jsem viděla i hezčí. V tom obchodě se nedalo smlouvat.

Potom jsme ještě navštívili ulici s obchody. Tohle byl ten největší horor. Každý vás chytal za ruku a tahal vás dovnitř, zastupovali vám cestu, každý… ale fakt každý vám říkal „My friend!!!“ Bylo mi trošku do breku. Cítila jsem se bezmocná hlavně, když se kolem mne prořítila motorka nebo auto a málem mne srazilo. A to si nedělám srandu. Skutečně jsem musela uskakovat, protože si to valili skoro 90 mezi nakupujícími lidmi. Ale přesto vše jsme si něco koupili. Bohužel s naším dědou se nedá nakupovat. On se rozhodl, že prostě mému taťkovi koupí vodní dýmku tak se hnal od obchodu k obchodu a zjišťoval, kolik stojí a nic více jej nezajímalo. Ani to, že my kdesi se díváme na šátky, šperky či oblečení. Koupili jsme šátek mojí mamce, já teda nakonec taky nějaké šperky, ale ne pro sebe, ale pro kamarádky. Snad se jim to bude líbit. A tak teda tu vodní dýmku a už nás děda zase zahnal do autobusu. Takže nic moc. Ještě mám slíbené, že si půjdeme koupit něco do blízkých obchodů, ale tam toho moc není, což mne mrzí. Ale mají tu konversky xD. Ale netuším, kolik stojí. No a pak jsme se rozloučili s delegátkou a jeli na hotel. Unaveni jsme pojedli večeři a zamířili do pokoje. Tam jsme i zůstali, ale stejně jsme se dívala na Supernatural, Sběratelé kostí atd.

A dnešek? Nijak moc zvláštní. Jenom už vím, že poletíme v 5:50 ráno, ale na letišti budeme muset být už 3:50. To mne zabije. To já chodím něco málo před 1 spát xD. No no… ale těším se domů. Česko je Česko. Jediné co mi bude chybět, je skutečně moře. Jsem tu hlavně kvůli němu. Tak moc bych chtěla žít někde u moře. Nebo ne. Jet jednou k moři s Kitsu. Byli by tu moc krásné fotky. Miluji moře. Fakt chci jet někdy k moři jenom s kamarádkami. Bez rodičů, bez prarodičů. Prostě si to užít podle sebe.

Jinak opět snídaně, na kterou jsem šla sama. Ano spím prostě déle jak oni. Nevstávám v 6 hodin ráno a neutíkám v 7 na snídani. Ale až tak kolem půl 9.

Dneska jsme leželi u jiného bazénu. Pak jsme šli na oběd. Dneska podávali jehněčí. A potom teda na pokoj. Teď ležím a píšu. Večer jdeme na nějako show mezinárodní, ale netuším skutečně co to je. Takže zatím. Jdu si užít poslední hodinku siesty.