Report (1),,,

...from...



...the Egypt.

23. 7. 2012 22:38 – První den. Teda první večer. Ale mohla bych začít tím, jak jsme vůbec letěli a celkově bych mohla na pár okamžiků zavítat i do Ostravy. Jak tento den začal? Asi tím, že jsem šla spát kdesi kolem půl 2 ráno. Psala jsem si ještě na chvíli s Aru a poslouchala střídavě hudbu a střídavě se dívala na Sběratelé kostí, i když ony díly jsem viděla nedávno. Potom jsem konečně šla spát a překvapivě jsem usnula celkem rychle. Buzení bylo kolem 8 ráno. Babička ještě předtím cosi hledala a ono typické bouchání šuplíků mne vzbudilo. Nachystala jsem se, sbalila šminky, oblékla se a učesala. Zjistila jsem, že máme čas ještě kolem 1 hodiny. Využila jsem to chvíli na to, abych naposledy projela facebook. A pak přijela mamka. Vypla jsem netbook, zavřela jej do batohu a nastoupila do auta. Jeli jsme vcelku dlouho a já si pouštěla hudbu nevnímajíc okolí. A pak přišlo na řadu letiště. Vidět první letadlo ve mne zanechalo jemné mravenčení. Ani nevím co říci dál. Byli jsme odbaveni, kde jsem musela vytáhnout netbook a nechat jej projet skenerem a následně jsme vykročili k bufetům. Tam jsem si z automatu dala horkou čokoládu, džus a čipsy. A pak to začalo. Povedlo se mi nechat si na záchodě prstýnek s motýlkem. Už jsem se s ním rozloučila, ale hodně mne to mrzí. Venku před letadlem mi vítr strhl z vlasů mašli. Nastoupili jsme do letadla a vzlétly. Start je pro mne asi nejtěžší chvíle. Jsem nervózní, ale jakmile jsme dosáhli stálé výšky, uklidnila jsem se. Zapnula jsem netbook s tím, že se se sestrou budeme dívat na Sběratelé kostí, ale padlo to, protože začali podávat jídlo. Po jídle – které bylo dobré, bramborová kaše s uzeným masem – jsem si netbook zapnula sama a poslouchala hudbu a projížděla fotky co jsem měla ve složkách. Nebyla jsem sama, kdo měl netbook.

Let byl… klidný. Až na pár turbulencí a to, že mi byla neskutečná zima. Slzely mi oči a měla jsem studené prsty.

Přistání proběhlo v klidu taky. Jenom jsme se u pasovky zdrželi, protože měli zprovozněnou pouze jednu přepážku. Jeden z kontrolorů mi dokonce zabavil pas, aby mne pozlobil. Nevím, co na mne viděli nebo tak. Ale pobavila jsem se. A hlavně teda můj děda.

Cesta autobusem do hotelu Akassia byla dlouhá. Ale zase zajímavá. Skutečně. Na jedné straně cesty bylo pouze prašno, odpadky, zříceniny atd. a druhou stranu hladily vlny moře. Bylo to takové zvláštní! Vždy říkám, že v Egyptě není nic nic nic a potom najednou plno domů a hotelových komplexů. Prostě odnikud přijedete někam. Ale to tak není pravda. Čím více se přibližujete městu, tím více se objevují palmy a odpadky.  Byla to taková krásná idylka. Těším se, až za těch asi 9 dní pojedeme zpět ještě za tmy. Hrála mi písnička Angel with a shotgun. A celé to prostředí se k tomu tak hodilo! Páni, stálo to za to.

Hotel… ten je obrovský. Je to něco na způsob zámku! Dokonce některé budovy mají věžičky. A plno bazénů a ty zahrady! A jídlo xD. Ano, já abych se nezmínila. Avšak vaří tu dobře, i když jsem tuším viděla, že někde se podávají žabí stehýnka. Ne, děkuji. A miluji jejich zákusky xD. A mají tady takové to maličké hrozno, hodně sladké.

Potom jsme se vrátili na pokoj vybalit. Což zase tak dlouho netrvalo. Poté jsme se rozhodli, že se vrátíme zpět na program. Místo toho jsme se ale prošli k moři. Mám z něho respekt. Hlavně v noci, když nevidím, co je v něm. Docela mne to děsilo, ale zároveň jsem za to byla ráda. Je škoda, že jsem nevzala ten foťák. Stálo by to za to. Snad teda příště. Udělali jsme si procházku po areálu, aniž bychom našli to, co jsme chtěli.

Momentálně tady sedím a píšu, ale již za chvíli se seberu a jdu spát. Jsem hodně unavená a zítra budu ještě více. Ale hodlám tyto krátké reporty psát každý den. Poctivě. Chci to potom dát na blogspot těm, co se o to zajímají. Přece jenom kdo chce, se mne sice zeptá, ale nemohu si pamatovat vše. Navíc pocity vyblednou. Takže, takto to bude nejlepší. Babička mi sice netbook moc nedovoluje, avšak zjistila jsem, že hlavní wifi nemají heslovanou. Tudíž se možná na balkóně připojím xD. Ale nevím, jak to bude fungovat. Každopádně mi hlavou víří tolik myšlenek. Navíc mi cosi připomíná, že bych měla jít dělat cosi jiného, ale na to jsem až příliš unavená. Jsem zvědavá, jestli se do toho vůbec za celou dovolenou pustím. Kdyžtak v česku, protože v letadle mne otravuje sestřička, ale zase si užijeme trochu té srandy.

Páni, fakt už půjdu spát. Ty dny bez spánku se na mne podepsaly. Zítra asi usnu u vody.

Takže dneškem přeji dobrou noc.