neděle 5. srpna 2012

Musíme...

...věřit, že...



...všechny cesty vedou do ráje.


Dneska jsem ztratila jednoho zvířecího přítele. Sice u nás nebyl dlouho, tak pár měsíců, ale i tak mi neskutečně přirostl k srdci a to, co se stalo... nezasloužil si takový život. On ne. Byl tak krásně nevinný.

Wendy, králičí sameček. Dokonce ani nikde nemám jeho fotku v počítači. Jsou zatím stále ve foťáku od rodičů.

Bylo mi ho líto. Dříve byl u tetiny kamarádky, pak si ho od nich vzala teta. Měl zakrnělé svaly na nohou. Nemohl skákat, prakticky ani nemohl chodit, když k nám přišel. Pak se spravil. Velký výběh a přítomnost 2 samiček dělá divy. Zdál se šťastný, ale pak najednou začal hubnout a opět špatně chodit.

Dneska to vše vyvrcholilo. Ráno byl ještě v pohodě, ale po obědě jsme ho našli ležet a ztěžka oddechovat. Poznali jsme to. Že umírá... bolí to. Ztrati někoho, ale tak nějak jsem se musela obrnit. Umíral postupně. Pokoušel se vstát, ale nemohl na nohy. Když jsem jej podepřela, padala mu hlavička.
Dopřáli jsme mu trochu granulí, co byl ochoten sežrat. Ani nepil. Odnesli jsme ho na zahradu a položili pod švestku. A nechali jsme ho, ať si užije vítr v trávě, vůni ovoce a ten klid, co tam panoval.

Chvíli u něj byla mamka, chvíli já, ale zemřel, když jsme u něj nebyla ani jedna. Jenom se bojím, že měl pocit, že umřel sám.
Využila jsem jedné chvili a mluvila. Vždy to tak dělám, i když vím, že nedostanu odpovědi nebo je to zbytečné. Prostě jsem to potřebovala dostat ze sebe ven. Neřeknu co jsem říkala, jenom jsem si přála, aby byl skutečně ráj, nebe nebo místo, kde jsou všichni šťastni už jenom proto, protože on si ten ráj zaslouží. On tpěl. Ani nevíte jak!!!!

Tento článek je památka na něj. Pohřbíme jej pod stromek, co se dneska bude sadit. Zůstane ve vzpomínkách, které možná časem vyblednou, ale... on byl nevinný. Tak nevinného králíka jsem snad ještě ani neměla možnost vidět.

Wendy... Wendýsku!!!!

Už mi zbyly jenom oči pro pláč a výkřiky do nebe a v srdci.

6 komentářů:

  1. To je mi líto. Tyhle zážitky jsou vždycky tak bolestivé.
    Na druhou stranu smrt je krásná ve svém nekonečném klidu. A Wendy se určitě dostal do králičího nebe. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo... neměla jsem ho od malička, ale pouze pár měsíců. Ale i tak... bolí mne jak trpěl. To je pro mne nejhorší. Už dvakrát králík umřel a trpěl. To je pro mne nejhorší. A kdybys viděla to co já, asi bys možná taky nespala. Smrt pro něj byla lepší, ale to, jak trpěl si neodpustím.

      Vymazat
  2. Také je mi to velice líto, já tohle ještě prakticky nikdy nezažila. Buď jsem nebyla doma, nebo prostě jsem byla ještě malá a tolik to nebrala. A myslím, že ty za to nemůžeš, nic jsi neprovedla...zkrátka jej postihl takový osud, nemohla jsi nic udělat, tak si to nevyčítej. Tedy, alespoň, jak tady píšeš, že si to nikdy neodpustíš...myslím, že za tohle nemohl nikdo. Hlavu vzhůru! Vím, že ty tohle neseš špatně, znám tě jak jsi mi vyprávěla o svých starších králičích miláčcích a i ty vzpomínky tě tehdy trochu zebrali. Hlavně klid, ne nadarmo se říká, že existuje ráj a peklo, něco na tom bude :) ta jeho nevinná dušička si svou cestu najde.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo... u mne je to vlastně poprvé, co jsem viděla to zvíře umírat, teda pokud nepočítám Maju po operaci, ale to jsem netušila, že zemře. Tehdy mi můj bratranec řekl, že vypadá jako netvor s tou ránou po operaci. Tohle mne pěkně naštvalo.
      Neodpustím, protože částečně za to mohu i já. Ne za to že zemřel - i když možná - ale za to, jak potom trochu trpěl. Asi to moc prožívám, ale nebylo to až tak hluboký, jako když se mnou Mája nebo Líza vyrůstali od mala. Jeho jsem neměla ani 2 měsíce.
      Ale tak nevinný!

      Vymazat
  3. Jak jsem řekla. Tohle mi je opravdu líto. Wendy byl hodný a krásný králíček. Už jak jsem jej poprvé viděla nemohla jsem pochopit proč se ho bojí. Určitě mu je teď už lépe a zemřel šťastný. :)

    OdpovědětVymazat