...friend?
Už mi docela začíná lést na nervy jak všechno ztrácím.
Jak se všechno děje mimo mne. Jsem v Porubě tak nevím co je na Staříci. Když jsem na Staříči nevím co je v Porubě a pak se nehorázně divím, protože mi nikdo nic neřekne. A to mne pěkně štve. Nebo se vše dovídám na poslední chvíli nebo prostřednictvím někoho jiného. A to mne pěkně štve. Jsem člověk, co potřebuje vědět... mít jistotu a když se důležité věci dovídám jenom tak mimochodem...
Je pěkné jak na mne myslíte lidi.
Ale nemohu to zase říci na všechny.
Zrovna nedávno - tuším úterý - jsem byla venku s Johankou a Akim. A to stálo za to. Na sraz jsem dorazila trochu později, jelikož Johanka tam čekala. Ale zase jsme s Akim přišli jakoby spolu akoráte každý z jiné strany.
Byly trochu komplikace, protože Aki měl před srazem hlad... ale prý našel buchtu xD.
První jsme šli na poštu. To bylo fajn. Nekončící kecy. Nejvíce se mi líbilo, jak jsme viděli dva roztomilé pejsky jak synchronizovaně mávali ocásky xD. Akin poznamenal, že to je jako já a Kitsune. Tohle mne pobavilo.
Stejně ale nechápu, proč i když jsem někde bez ní pořád na ni myslím? U ní to tak není to já vím. Asi jenom já jsem nějaká divná co prostě.. řekněme... já nevím. Co v to pořád věří.
Ale to je vedleší. Pak jsme pokračovali na Hlavní třídu, kde jsme našli růžovou křídu a popsali tam chodník. TYK TAK, JOHANA, ANAKIN xD Jak malé děti.
Následně jsme pokračovali do Tesca, kde jsme koupili vychlazenou minerálku, kterou nám Akin ohříval a já s Johankou nanuk. Pak jsme ji utekli do knihkupectví a tam strávili dost času prozkoumáváním knížek a podobně.
Další kroky byl směr Poruba a pak jsme se jenom poflakovali kolem Čkalovové. Úžasný den jsme zakončili sezením na lavičce a povídáním si i o absolutních blbostech.
Troufnu si říct, že to určitě nebyl posledni sraz s nimi. Jo mám je ráda. S nima je sranda a navíc bydlí dost blízko.
No jo... ale neříkám, že jsem se tak dobře už dlouho nepobavila, protože s Kitsune je to prostě o něčem jiném. Teda pro mne.
Někdy bych si za nějaké kecy nafackovala.
Už to zkrátka není jako dřív. Někdy ani nemám chuť se s ní o čemkoliv bavit. Protože... já nevím... neříká mi všechno a mi vadí, že se to dozvím přes někoho nebo až jako poslední. Tak nějak tu není důvěra. Ale to je možná i fajn.
Kdo neví nepochopí.
Tak teda se mi stává, že se mi někdy povede přesvědčit Kitsu, že si zavoláme přes webku. Tak teda nejsem úplně mimo mísu. Něco málo vím.
A když už jsme u té webky...
Takto vypadá můj monitor, když si voláme
A abychom to tu nezakončili smutně, tak obrázky výtvorů co má sestra už delší dobu na zdech.
Upozorňuji, že nápis je lepený nikoliv mnou psaný.
Začíná být na Stačíci pěkně, ale mne to moc netěší. Protože mám kamarády v Ově a tak budu jenom sedět a nudit se. Jo řeknete mi, ať si najdu přátelé, jenomže v nejbližším okolí jsou prostě jenom malá děcka. A já si nechci hledat někoho jiného. Vystačím si sama.
Jo ještě 19. dubna ve čtvrtek jdu na Den Země... Zuzanka mi včera volala. Už se těším, že zase vypadnu ze školy. Bude to fajn xD. Už se docela těším. Ale jsem zvědavá, co budu dělat. Markétka údajně odpadla, tak jsem zvědavá, kdo bude malovat na obličeje. Snad ne já. Jako nevadí mi to, ale... ale... ono to tak nějak prostě by mne to potom nebavilo.
No... oc ještě tak říct? Snad jen, že bych si chtěla zase po delší době něco koupit. Ale když ono to prostě nejde. Příjde mi,, že Kitsune se prostě můj vkus nelíbí.
Jak někteří z vás četli na FB. Někdy mám nutkání se vzdát harajuku. Ale neumím to, ale je jenom otázkou času než se to naučím. A je to pravda. Někdy mi prostě nesnesitelně vadí, že jsem jiná. Jako chci být jiná, ale ono to tak trvá, než si člověk prostě utvoří ten pravý styl. A já už nechci čekat.
No... co více říct? Asi se spakuji a půjdu možná někam ven. Třeba potom s Maxulí. Je otrava, že nikdo za mnou nepřijede. Nikdo s kým si rozumím. Někdo, kdo bym ne podpořil a vyslechl. Když něco provedete, tak hned každý na to reaguje a pomlouvá a podobně, ale... ale když jde o něco jako je trápení a smutek, tak buď každý vás ignoruje, nebo po vás se zase řve, co si stěžujete, že nemáte důvod, že žárlíte, že jste já nevím co... je to prostě.... špatný. Já nevím, ale vy byste někdy neuvítali podporu?
Já ano...
Taková nevědomost je nepříjemná to já vím. Jen já jsem člověk, kterému stačí, když se to dozví od kohokoliv a kdykoliv hlavně že se dozvěděl. A pak taky ne vždy hned sděluji „žhavé novinky“. Ten den ti závidím já se trápila u matematiky. xD Chtěla bych, abychom si zase jednou vyšli všichni. A neříkej, že na tebe nemyslím, když mi do hlavy nevidíš. Myslím na tebe možná ale jen tak nějak… jinak. Je pravda, že vše hned neohlašuji ale jediná věc co jsem ti neřekla okamžitě byl ten modeling a to protože o nic nešlo jen mě tak napadlo co kdyby? Psala jsem to jen na Twitteru nechtěla jsem, aby moc lidí vědělo, že mě něco takového jenom napadlo.
OdpovědětVymazatPřesvědčit? Já si někdy ráda zavolám přes Skype.
A ano nenávidím svůj úsměv, protože občas vypadá spíš zrůdně a děsivě než hezky. Závidím lidem kteří se umí smát. A taky mám hnusné zuby…
Jinak ty kresby jsou nádherné. Nejvíc se mi líbí ten havran.
Tak další Den země. Škoda že Markétka nedorazí.
A já sama někdy mám to nutkání. Ale ne takové že skončím v obyčejných džínách a triku. Spíš to že nebudu už vymyšlet a nosit nic šokujícího a jen krásné věci. Jako třeba jednoduché letní šaty, sukně případně ty kalhoty a tak. Zkrátka žádná extravagance. Ale pak si tak nějak vzpomenu na lolitu. Já ten styl vážně stále miluji ale chodit pořád bych v něm nezvládla.
Jak víš, já lolitu prostě nesnáším. Poslední dobou stále více a více.
VymazatJá právěže uvažuji že bych zase chodila v džínách a mikinách, dala sukně a všechno takové pryč.
No prý ne. Zuzka mi včera volala, že jestli může s námi počítat.
bla bla bla... je to jenom kvůli rovnátkům, to chápu.
Kresby... já nevím jsou krásné, ale těším se na ty, co budou v mém pokoji.
Vždycky píšu já, jestli se pobavíme přes skype, tak mi příjde, že.. no... že to ani nechceš.
No jo... ale pak není pěkné, když se mne někdo ptá, jestli jdeš na ten modeling já jako nevím o co jde. Tohle mne trochu naštvalo.
Nevím... já na tebe myslím neustále, připomínám tě Johance i Akinovi... já vím, že tohle asi je bezdůvodné a bláhové. Jsem dítě s naivními sny.
Nevím, zdali se ten nadpis tehdy věnoval zrovna té situaci s Kitsu. Jako, já to četla hned, na tvůj blog chodím každodenně, jen nekomentuji. Ale...probrali jsme to. Vše jsem ti řekla upřímně a nechci, aby jsi se kvůli tomu trápila. Ty otázky na Formspring me mě docela vyděsily. Vážně mi tu o nikoho nejde. Však víš. Opravdu, v tomhle u mě můžeš mít jistotu. Vím, že se tomu tak nějak nedá věřit, sama mám problém v takovýchto situacích věřit a stále se ptám, jestli to dotyčný myslí vážně...
OdpovědětVymazatChápu tě. Já mám tak nějak problém vědět o všech novinkách hned a jako první. Ale netrápí mě to, buď se to dozvím později, nebo to jednoduše zůstane přede mnou skryto. Ale na tvém místě bych reagovala asi stejně. Chtěla bych vědět, co se přesně děje.
Víš, že i tak trochu žárlím? xD ...ne fakt, chtěla bych se s Akim a Johankou více spřátelit, ale tak nějak není kvůli tomu všemu shonu kolem přijimaček čas a vlastně ani chuť. Doufám, že po tom všem, až bude klid, se s nimi domluvíme společně a zajdeme někde...takový malý sraz v pěti. Pokud bych však nebyla na obtíž...
Jak tak koukám na ty fotky a chci poznamenat, že Kitsu má pěkný úsměv. Sakra Neki, kde máš rolničku? xD
Max. Díky fotkám s ním tak nějak vzpomínám na doby, kdy jsem byla ještě dost zatížená na Harryho Pottera jako celek a přesněji pak na Severuse. Častokrát jsem na něj narážela v psí podobě, skoro až vlčí. Celý černý, velký, s černýma lesklýma očima. Chtěla jsem tehdy takového psa a to moc. Něco na styl vlčáka. Stále doufám, že se tak nějak jednou stane, že si ho pořídím xD
Miluji tvé kresby. Tak nějak jsem přemýšlela, že si pak sama něco nakreslím na ty moje dveře...a přes velké prázdniny bych si ráda navrhla nebo spíše načrtla obrys Alexe Mercera na zeď nad postel a pak se jednou rozhodla ho i opravdu výrazně dokreslit. Bylo by to úžasné...ale stejně tuším, že se k tomu nedostanu...no co, koupím si obří plakát xD
Musíš vytrvat. Taky to s těmi styly nemám zrovna nejlehčí. Mám problém si uvědomit, co přesně chci a co od toho vlastně očekávám. Ale...v poslední době bych se ráda zaměřila spíše na cosplaye a "oživila" hned několik mých oblíbených postav :)
A...ano, podporu bych v určitých chvílích a situacích potřebovala. Ale tak nějak není od koho...nestěžuji si, to ne, jakože podporu mám. Manžel a Sherly mi teď pomáhají z dálky třebas s těmi přijimačkami. Nebo mi stačí si o tom promluvit s Hidem či Dannym. Ale spíše bych potřebovala občas tu "osobní" podporu, kdy by mě někdo obejmul a byl u mě v tu chvíli. Ještě v životě jsem to nezažila. Aspoň myslím...jsem moc sklerotická...
Já tu podporu zažila párkráte od Kitsu a dalších takových.
VymazatMax... nádherný pes... on je prostě vlčák jenom tlamu a tlapy má od novofundlaňdáka a je to nádherné zvíře... krásný černý pes. Já mc neměla ráda psy, ale jeho jsem si zamilovala.
Ten styl... to se snad nějak vyřeší.
To s Kitsu neřeš, to je mezi námi a na formspring me jsou absolutní blbosti třeba hlavně spíše i na dění v příběhu našem. Něco ani není podle skutečnosti.
Ano Kitsu má krásný úměv a já na baráku rolničku nenosím pokud neopouštím vesnici víš xD. To kašlu i na šperky jenom trochu make-upu aŤ nestraším lidi, ale jinak.
Mé kresby... stejně se těším na to, jak budu mít svůj pokoj a budu moci si jej pokreslit. Už tak nějak plánuji co tam vše bude. Tak se těším.. a pokud bys někdy chtěla zase něco na zdi přidat stačí říct. Upřímně mi nedělají problém i postavy, ale v obrovském rozměru jsem je ještě nekreslila... ale byla by to výzva xD. Zrovna nedávno jsem kreslila postavu, kterou mi popisovala jedna kamarádka. Vlastně v poslední době dost ráda kreslím. Ať už zvířata nebo lidi, ale stále mám problém kreslit bez předlohy.