Try...

...to be...



...lolita.

Párkráte mi bylo vyčteno, že i když stále komanduji, že nejsem lolita. Nechápala jsem spojitost, ale napadlo mne vytvořit takovou nějakou divnou verzi lolity bez moji extravagance a šílených vzorů.

Berte to s rezervou. Nejsem lolita a ani ji asi nikdy nebudu, tudíž můj šatník není asi takový abych sestavila takovou tu pravou lolitu. Tak teda můj pokus o ,,slušnou" lolitu s věcmi co mám.

 Zjistila jsem ale, že mám širokou pánev a tudíž i sukně je nějak... no vypadám jakobych měla obrovské břicho. Bohužel sukně je kratší a tak musím spodničky vytahovat hodně vysoko a dělá mi to přehnaně velké břicho. To je taky jeden z důvodů, proč lolitu nenosím. Rozšiřuje.

 Neumím pózovat a vše je foceno samospouští a nemám krásné výrazy jako někdy a ani jsem nebyla namalovaná. Prostě jsem měla čas, tak jsem se pokoušela vytvořit lolitu.

 Sukně je možná krátká, ale je přešitá z jedné dlohé sukně a navíc já nemám ráda dlouhé sukně. Už když je ke kolenům tak mi to vadí natož pod kolena. Tohle se u mne nezmění.

 Jedna divná fotka focená v zrcadle, ale rozhodla jsem se, že ji sem dám snad jenom proto, že tam jde alespoň něco vidět.

 To světlo na kraji je roh stolu. No jo... prostě neumím fotit samospouští a nebyl nikdo, kdo by mne fotil.

A ještě jedna fotka v pokoji mezi bordelem z věcí.

Tohle je taková si myslím slušná lolita. Nechtěla jsem do toho cpát legíny co podle Kitsu vypadají jako vykukující bombarďáčky ani moji druhou sukni s šílenými pruhy ani nějaká barevná trika. Prostě čistá černobílá lolita.

Co mám tedy na sobě?

Mašličky - dětské Tesco
Náhrdelník - dárek od babičky
Halenka - dárek od babičky k vysvědčení
Sukně - bývalá mamčina do tanečních zkrácená babičkou
Podkolenka - půjčená od Kitsune z Porcelain Doll


Tak co, myslíte si, že je to alespoň trošku lolita? Byl to jenom pokus z nudy, proto to ani nezveřejňuji jinde než na mém osobním blogu.

Nic jdu se učit fyziku.