úterý 3. ledna 2012

Tento...

...článek...

...bude nepříjemně bolestivý a plný hnusu a ničeho a zárove'Ň všeho. Proto varuji, kdo se se mnou nechce hádat nechť to nečte. Pokud ano pamatujte, já vás varovala.

Důvod proč tohle píšu? Je mi nesnesitelně zle, bolí mne hlava, je mi špatně a svět se mi jeví zničený a zdrcující a má existence je pouze nicotina všeho a tudíž potřeba to sobecky sdělit všem je větší než můj nucený smích a hraní si na hrndinku, které se nic netýká a nemá city. Ale zdaleka to taková pravda není.

Včerejšek byl divný. Do školy se mi nechce. Vůči ní jsem apatická a příjde mi to něco jako koloběh, co prostě musím absolvovat. Žít začínám skutečně až po škole. Ve škole nejsou pro mne kamarádi, protože si nedovedu představit, že bych s nimi dobrovolně trávila svůj volný čas, jsou to prostě spolužáci. Lidé, se kterými jsme nucena se setkávat. Možná právě tohle zapříčinilo můj stav, že se cítím zle. Sice jsou tolerantní atd, ok lidi já vím, ale prostě nerozumím si s nimi. Máme v zájmech asi hodně daleko. Na počátku roku jsem se chtěla s jednou zajímavou dívkou bavit- měla zvláštní styl- teĎ se s ní bavím a moc si s ní nerozumím.
Je mi děsně. Začínám přicházet na to, že jsem jenom hloupě malovala červánky kolem děšťových mraků. Ta škola prostě... ne že bych ji nezvládala. Ne... I když menší záchvat takovéto paniky se již vyskytl, ale naštěstí velmi rychle i zmizel, ale... není to dokonalá škola. Přístum lidí je super, ale prostě je to škola. Něco co mi příjde jako poutání se něčeho co musím plnit. Jsem volná povaha. Mám ráda svobodu a tohle mi ji bere. Ale zase chci, aby ze mne něco bylo.

Hroutí se mi kamarádství. Nebo mi příjde, že se mi sype skrz prsty. Ztrácím všechny. Možná jsem si moc malovala dokonalou budoucnost, kdy budeme spolu chodit na jednu školu, kdy budeme spolu jezdit, budeme trávit čas a učit se, budeme hrát stejné hry, mluvit anglicky a tak dále. OMYL!!!!!

Nemám jí to za zlé. Proč taky je to její budoucnost a ona se rozhodla jít svou cestou, zatímco já se nechala smýkat osudem a neřešila to, kde skončím. Možná kdybych se o to zajímala skončila bych jinde než na lyceu. Nebo ne. Je dobře kde jsem. Prostě by mne to možná ani nevadilo. Proč si lžu? Nezajímala mne budoucnost a jí ano. Taky má na to právo sakra. To jen já se na ni vybodla. A brána se zavřela možnosti jsou ztracené a bla bla... Prostě by mi ani neplatili věci do školy, kdybych šla jinam. Kolik by stála jenom ta technika. Jsem prostě chudá holka no a?

Nemohu si tolik toho dovolit. Každou minci obracím v dlani a někdy až brečím, když mám peníze utratit za oblečení nebo za blbosti. A když slýcháte: ,,Musíš šetřit." Tak si kapesné jenom skladuji a nechci si nic kupovat! Ale zároveň mne to tolik naplňuje.

Zpět k ní. Dále mne štve, že odmítá některé věci dělat. PRostě mluvit anglicky neumí, neumí psát do novin - i když to kdysi dělávala tak co?- neumí to a to a proto to dělat nebude. Sem tam mi příjde i blbé ji někam tahat. Dostala jsme úžasnou hru. A čeho jsme se bála? Že mi řekne, že jí to nejde a hrát to prostě nebude. Neřík áto zle, ale vyvlékne se z toho. Nebo aktivity. Já je hraju tuze ráda! A ona to odmítla zkusit.

Neříkám, že jsme šla špatnou cestou, ale ku**a něco by se mělo změnit?!!!!

Ano jsem jí hodně ovlivněná. Kanárka mám jenom kvůli ní! Něco nosím jenom kvůli ní!

nENÍ TO její chyba, ale moje, že si prostě neumím dupnout. Nesvedu ji kupovat drahé dárky jako ona mne a neumím ji říci ne, když nemám peníze. Je mezi námi podstatný společenský rozdíl. Ona by si mohla kupovat lolitu, značky - asi české - z closet cleaningů věci, ale kvůli mne nemůže.

Kdy mne tato blbost napadla? Blbost. PCHE!!!

Když jsem ležela v noci a nemohla tři hodiny spát. Mám nedostatek spánku, spala jsme pod 7 hodin místo obvyklých 8. A bolela mne hlava, chtělo se mi zvracet. Byla jsme unavená a nemohla spát. Myšlenky a blbé příběhy co mne často uspávaly se mi vířili hlavou bez úspěchu. Chvíli mi byla zima a chvíli  neskutečné horko. A co za to mohlo? Nevím! Nervy... stres?

Jsem podrážděná, jsem mrcha a je mi to jedno!!!!

Bolí mne hlava, nejraději bych napsala všem ať mi dají pokoj. Zakopala bych se někde a nevylezla z baráku. Ale tady to také nejde. Nemohu být sama, téměř pořád je tu babička. Neustálé dotazy a připomínky.

Stahuje mne guma spodničky, bolí mne hlava, je mi blbě a třásly se mi ruce. Tohle není normální!!!! Když píšu na počítači nikdy se mi netřásly ruce a dneska při výuce ano!

A komunita? O té teď vůbec snad ani nezačnu mluvit radši. Mám pocit, že si nerozumím s lidmi z ní. Mám strach, že budu za melé děcko- což ostatně asi jsem... jsem nic- a jenom s pár lidmi mám vztah, který by se dal označit za opravdové kamarádství.

Bojím se prostě. Že...že... že jsem pro ně nic. Kdybych odešla nikdo by se po mne neptal. Příjde mi, že Kitsune se tam líbí více. Že já prostě tam nepatřím. Celkově je harajuku komunita... no nic pro mne. Budu v časopise... měla jsme radost! Ale teď mám strach, že budou hejty, že budu pro ostatní k smíchu. Jenom čekám kdy se objeví náš obrázek s Kitsune a já tam budu škrknutá a bude tam napsáno: ,,PROČ SE S NÍ ZAHAZUJEŠ? SAMA JSI MNOHEM HEZČÍ A TOHLE TĚ JEN KAZÍ!!!!!"

Jo, klidně to napište je mi to jedno!

Už že tohle vůbec píšu mi příjde, jako od malého děcka!

Příklad? Nedávno jsem potkala Danielle s jejím přítelem. Jenom jsem je pozdravila a šla dál, aniž bych cokoliv řekla. Prostě si s ní nerozumím, abych se jí na něco ptala nebo tak. To Kitsu jo. Ta si s ní i píše, ale já s ní mluvím opatrně. Vlastně se všemi. hlídám si, co řeknu, aby men nebrali jako malé dítě, i když se to někdy nepovede.

chtěla bych být elegantní a krásná lolitka a populární také. Ano prostě mám taky nějaké ego, co chce někdy pohladit. Ale nemám prachy, nemám psotavu, nemám styl a příjdu si trapně.

Není mi ani o nic lépe, co to píšu. Zloba jest stále ve mne. Ale z hnusného pocitu jsem napsala část povídky, kterou snad začnu psát. Pozoruhodné snad jenom je, že postavy prakticky v mé hlavě neexistují. Nevím jak mají vypadat, nevím ani kdo jsou. Je to čistě isnpirované ,,Vyvrhelem" kapitolou 17. jo zase někomu kradu nápady no a?! Nemám vlastní, ale ku**a pokud chcete abych něco někdy napsala, musíte s tímto počítat.

Příjdu si špinavá a hnusná a plná nečistého. Jak se mám potom pokládat za elegantní? Někdy bych snad chtěla být ta obyčejná holka co nosí velký výstřich, mini sukně a flirtuje s klukama a pije alkohol a kouří. Možná bych to měla jednodušší. Ale chlast mi nechutná, z kouře omdlévám.

přiznám se pokud chcete. Chci být populární nejsem úplně plachá bytost. V podvědomí ne, chtěla bych něco dokázat, ale nemám co. Do komunity jsem snad šla jen proto, abych mohla se cítit skvěle. A místo toho si příjdu jako malá oproti ostatním. Kitsune jde do harajuku já ne. A stahuji jí. Prostě nemám na harajuku styly. Jsem jen pozérská mrcha plná zášti, zla, závisti a debilního myšlení.

Asi zase začnu preferovat chození do školy v normálních věcech a ty co máme stejné s Kitsune jenom s ní.

Ani na srazy se mi hcodit nechce. Příjde mi to snad i zbytečné, protože si prostě s málo lidma rozumím. Zase ale nemám odvahu se s nimi setkat mimo, protože mám strach, že by se se mnou nudili. Bla.. .bla... já vím řeknete, že to není pravda atd, ale řekněte, kdo se mnou byl sám na sraze a jenom se mnou se bavil a povídali jsme si?

Nepříjdoou mi tolik zajímavé značky jako někomu. Nesleduji zahraniční ikony ani žádné neznám. Ne neumím tančit na k-pop a podobně snad jen para para, kterého jsme radši nechala. Neučím se Japonsky, protože to prostě nepotřebuji a nejde mi tolik o to. Neučím se navíc Anglicky, protože to je předmět ve škole, který je prostě předmět a nerada bych se jej učila i po škole. Mé záliby jsou jiné. Čtení nesmyslných příběhů a knih, zajímají mne jenom j-rock zpěváci a móda. Jde mi jenom o hudbu a prostě se oblékám trochu inspirací toho, ale neředím se mezi závisláky a podobně. Nepamatuji si, co se jak jmenuje, kolik je lolita značek, kdo jaké video natočil, kdo má jaký šatník. Ano možná jim trochu závidím, ale něco se mi prostě v jejich šatnících nelíbí.

TAK TADY TO MÁTE NA STŘÍBRNÉM PODNOSE.

Teď se do mne klidně pustŤe. Jsem mrcha, stahuji svou kamarádku, která si to nezašlouží. Ubližuju ji tím, ubližuji lidem z komunity, nesnáším lidi ve škole, jsem apatická, hrubá, hnusná a sprostá, ale tohle jsem prostě já. Tak si zvykejte.

Stále jsem bez netbooku a stále nebudou normální články.

Sbohem lidi.

Jdu dojíst oběd, nachystat se do té školy a jdu s Kitsune ven.

Přála bych si, aby si tenhle článek přečetla, ale v duši doufám, že si ho přečte a buď mne odkopne-- konečně nic jiného bych si snad ani nepřála?- a nebo se bude snažit vyzvídat co mi je a jak to zlepšit. Ne dneska na ni hnusná nebudu. Dost jí bude bolet i tohle...

Povídka jen co mne bude bavit ji psát a přepíšu ji. Nečekejte ji, ocpak jsme někdy nějakou povídku dopsala? Měla bych všechny svoje jít mazat.

Žiju snad jen pro trochu mého světa.

A v něm je teĎ temno a postavy trpí. Neměli by, ale jsme nekontrolovatelně zlá, posedlá a ješitná.

Co čekáte?! Jsem prostě holka, co nemá mezi slušnými co dělat.

Sbohem. Teď už vázně.

7 komentářů:

  1. JE zajímavé to číst. Hádat se s tebou nebudu, ani tě poučovat, nebo ti rozmlouvat, co a jak cítíš. Mohu jenom říci, žes mi nikdy nepřišla zbytečná v komunitě a všimla bych si, kdybys chyběla. Asi to zní blbě. Ale chápu, jak se cítíš. Mám to občas podobně. Taky nesleduju tohle a tamto a o návrhářích nemám šajn (krom několika málo výjimek) a jsem srdcem metalistka, i když občas hopskám na j-pop. Hm... Jak jsme se potkali... Popravdě... Bylo to pro mě docela zklamání. Po tom, co jsem vás honila přes půlku Sparu, abych vás nenápadně potkala a nemusela se cítit jako taková strašná vtěrka. Ale to je jiný příběh. Asi tohle nemám moc právo komentovat, protože se opravdu skoro neznáme... Je pro mě těžké poznávat nové lidi, ale snažím se.

    OdpovědětVymazat
  2. Neodkopnu tě. To nikdy. Můžeš napsat cokoliv, můžeš napsat že se ti hnusím že mě nenávidíš můžeš se semnou přestat stýkat ale neodkopnu tě já to prostě neumím. Srdce by moc bolelo nechci to. Mám tě ráda takovou jaká jsi. I s těmito články. I s tím co si občas myslíš. K té škole. Já nemám jinou možnost. Nebo ano možná mám ale nemám tak dobré známky. Jsem blbá na matiku a ano jsem zbabělec. Hrozně se bojím. Bojím se pravdy. Toho že na tvou školu nemám. Snažím se zoufale udělat si nějákou budoucnost abych taky něco znamenala. Jsi chytrá učení ti vždycky šlo máš samé jedničky. Zajímalo by mě kolik lidí si myslí že mám dobré známky stejně jako ty. Jo nejsou špatné ale každý den co pomyslím na školu. Co do ní znova vstoupím jsem sražena k zemi. Myslím na přijmačky na to jak z nich vyletím a co pak? Nevím co potom dělat zda to zvládnu. Už vidím jak se ty dny na přijmačkách budu klepat. Prázdniny mi pomáhají zapomenout a věřit si. Něco si dokázat. Stejně tak srázy. Nejsou pro mě vše a vlastně jsem možná považována za zamlklou a divnou holku. Nebo možná ne kdoví. Jen nikdy jsem neměla bandu kámošek a stále nemám. neumím mluvit s lidmy příliš se bojím že řeknu blbost. třeba u D. Psala jsis s ní víc než já. Cítím se ale i tak po srázech tak příjemně. Jako mírně opilá. A pak se možná stejně jako ty ptám: Co tam sakra dělám?
    Nebrzdíš mě. Nikdy jsi mě nebrzdila. Značky bych si dovolit jen tak nemohla to opravdu ne. Všechny ty dřívější lepší věci byli ze slev. Nikdy jsi mě nebrzdila naše stejné oblékání mě naplňuje. Stejně jako naše přátelství. Nechci se s tebou hádat a mám tě ráda. Nejsi mrcha. Ať si každý říká co chce prostě nejsi. Kdokoli kdo by na tebe řekl křivého hnusného slova bránila bych tě. A hodně. Sama si přijdu jako dítě. Bojím se zkoušet nové věci a jsem ráda že mě do toho občas zatáhneš. Opravdu. Jsem nerozhodná. Už jsem taková od mala. Zkrátka se občas až moc bojím...

    OdpovědětVymazat
  3. Danielle: nemám slov. Vážně... a ty jsi nás viděla? Já se bála tě oslovit více. Pak jsem si to vyčítala. Já měla trochu pocit, že mne nemusíš. A komentovat máš právo. Děkuji mnohkrát. Zvedla jsi mi náladu.
    PS: A slibuji, že příště se zastavím a pobavím se s tebou. Já se jenom bála. Mám z tebe asi největší respekt a docela velkou ikonu. Působíš velmi dospěle a elegantně a já mám strach, že ti příjdu dětisnká. Je mi líto, že jsme si to museli říci takto smutně a přes počítač, ale lepší, protože do očí bych ti to asi neřekla. Jsi velmi milá. To jenom já jsem hloupá.

    Kitsune: Děkuji... děkuji moc. Já.. .asi jsem to psát neměla, ale bylo mi zle- sama dobře víš jak jsme dopadla- a prostě... no... Děkuji a je mi stále líto, že i přestohle se se mnou bavíš.

    Ale nechej toho... Na tu školu máš. Vážně co já vidím ty spolužačky. Prostě mi to příšlo trochu líto, ale máš svou budoucnost brát ti ji nebudu. Ale ráda bych ti jakkoliv pomohla.

    Děkuji prostě za vše. Zvažuji zda tento článek smazat nebo... nebo ho tu nechat a stydět se.

    A nejsi. Ty se ozveš pouze sem tam, ale máš trefu. Mám srazy ráda, ale zároveŇ se jich bojím.

    A mne jenom vždy mrzelo, jak ty mi hned řekenš ne aniž bys to zkusila. Tehdy sem byla hrdá, jak sjem tě přiměla chodit po trámech.

    děkuji moc.

    OdpovědětVymazat
  4. Neki: Jsem ráda že jsi to napsala. Opravdu. Pak by se mohlo stát nedorumění nebo ano bohužel myšlenky ti asi nečtu někdy uplně přesně jak bych chtěla. xD A bavit se jen tak nepřestanu. Co se týče tebe jsem vtěrka. xD Pokud ti jeho přítomnost příliš říká klidně jej smaž. Ale jsem ráda že jsi mi ho nechala tak dlouho abych si jej přečetla i když myslím že mazat by byla škoda. Máš být na co hrdá! Jiného bych neposlechla. Pomáháš mi překonávat můj zbytečný strach. Já na tvou školu půjdu dělat přijmačky. Půjdu chci to zkusit! Vážně bych tam ráda. Sama miluji tu představu jak tam spolu budeme jezdit jak lidé budou zmateni když uvidí dvě stejné. xD Vím že ne vždy by jsme se oblékli stejně ale občas určitě ano. Myslím moc dopředu. těma spoulžačkama mi dodáváš sebevědomí. Vážně. Taky ti děkuji za spousty věcí co jsi pro mě udělala. Za to jak mi občas pomůžeš vysekat se z nejistoty. Já vím jsem hrozná. Pokusím se to omezit a zkoušet nové věci. Slibuji!

    OdpovědětVymazat
  5. Kitsune: Nejsi vtěrka to zase ne. A asi jej nechám, protože nemám ráda mazání článků. Uvidí se. Možná jej jenom vyřadím z rubriky.

    A hrozná nejsi. To spíše já.

    OdpovědětVymazat
  6. K tomuto se musím vyjádřit. Každý má někdy horší náladu, to je běžné, stává se to. Přejde to, vždycky všechno přejde :), uvidíš.
    Nemyslím si, že bys Kitsune nějak srážela :). Oblíbila jsem si vás obě. Ráda bych s tebou někdy šla ven, jen nám to bohužel zatím nevyšlo, což je mi docela líto.
    Popularitu v komunitě si získat můžeš, kdyř budeš chtít. Drž se, věř si, snaž se a všechno bude možné.

    OdpovědětVymazat
  7. Elisse: děkuji... moc děkuji. Asi to byl jenom zkrat a záchvat, které někdy mívám. Také s tebou ráda půjdu někdy ven.

    A děkuji i všem, že jste mne takto podrželi. Cítím se trapně, ale článek asi mazat nebudu, protože jste mi dodali odvahu. Děkuji moc.

    OdpovědětVymazat