Parts of....

...us must die...




...if we will can stay alive.


Ah... věta ze záhlaví mého blogu. Tento článek bude zamyšlením nad tím, co všechno se muselo stát, abychom byli nejlepší kamarádky.

Bude to bolet. Věta, kterou bychom si každý měl říci před tím, než vstoupíme do vod kamarádství. Bude potřeba mnoho obětí, abychom dosáhli dokonalé harmonie. A někdy se ani to nepovede. Je to risk, ale ono to jaksik bez čehokoliv jiného nejde.
První to začalo asi takto. Měli jsme jedno jediné společné téma. A to byly knihy. Nemluvili jsme o ničem jiném. Ne... vážně. Ani nás hudba nezajímala. Snad ještě yaoi, ale každá jsme se dívali na jiné anime. Byla to i drastická doba, ale vždy nějaké to téma padlo. Bavili jsme se o životě, o škole, o zvířatech.
Další období bylo velmi dlouhé, ale přesto když se ohlédnu, příjde mi to jakoby se to událo pouze po 3 dny. Kitsune si zamilovala lolitu. Začala se do ní oblékat a já ji převelice záviděla. Já začala s gothic a přešla do OK. Bylo hodně pokusů u mne, ale Kitsune se držela lolity. Každá jsme poslouchali jinou hudbu. Kitsune milovala temnou a drsnou, já veselou a techno. Témat na společnou řeč přibývalo. Vznikl zajímavý příběh. Prostě jsme si překopali příběh z knih. Dokonce jsme si sem tam o něm psali na libimseti.cz. Krásná to léta.

Ale... pak nastal tvrdý zlom. Začala jsem se zajímat o módu elegantní. A tehdy to začalo. Takové období, kdy si uvědomíte, že pokud se chcete oblékat podobně a rozumnět si s někým, musíte se něčeho vzdát. A to závisti. Nebylo to lehké. Štěkali jsme po sobě záviděli, ale prakticky jsme se nikdy nepohádali. Začala jsme se postupně zvdávat nepohodlných lidí. Nikola... dívka, mladá, co milovala naruta a nadpřirozeno a magii, se kterou jsme si velmi rozumněla, ale prostě to nebyla ona. Nechtěla jsme ji úplně odstrčit. Vážně ne, ale ona odešla. Tehdy jsem trochu doufala v TRIO. Můj pokus zapojit jednu z mých velmi dobrých kamarádek, ale selhal. Začala Kitsune nenávidět, stejně jako Nikola, ale já prostě dala přednost jí. Samozřejmě, nedovolila jsme si, se přestat bavit s ní a snažila se ji přetvořit tak, aby nám rozumněla a mohla být s námi. Kitsune se taky toho vzdala hodně. Částečně spustila i z lolity, protože já bych na to neměla. Byly tam prvky z lolity, ale jenom malé, které jsem mohla snadno napodobit. Nebyli jsme stejné, ale byla to taková duševní změna. V tom čase padlo tolik hnusných slov, o kterých se nemíním bavit, protože to bolí.

A pak přišel tábor. Napadlo nás oblékat se podobně a z těch pár věcí, co jsme měli stejných nebo podobných jsme sestavovali kombinace tak, aby nás mohli označovat za dvojčata. Tehdy začala padat žárlivost. Vzdala jsem se zábrany a opatrnosti a vyjevila vše, co mé srdce sžíralo. Byla to upřímnost sama. Začali jsme poslouchat stejnou hudbu. vzdala jsem se některých mých zájmů. Skončila jsem se závodním hraním baseballu, abych měla čas na ni. Kolik peněz jsem po táboře do všeho vkládala. Jízdné, občarstvení. Pro obě to bylo nákladné. Museli jsme se naučit samostatnosti a snášet spěch kolem nás. I ve velké zimě jsme nasedli- jedna z nás- na tramvaj a setkali se.

Dneska nemáme žádné zábrany. Blbneme spolu. Říkáme si vše, a je to úžasné. Ale to jenom proto, že oběti byly velké. Nedají se všechny vypsat. Koliv fyzických možností a psychyckým jsme se vyčerpala. Začínám hubnout a Kitsune přibírat, abychom se vyrovnali. Nedávno si kvůli mne ostříhala vlasy, abychom je později měli stejně dlouhé. Já se kvůli ní přebarvila ať jsme stejné. Některé oblečení ji prostě dám, protože ji sluší nebo je nevynosím. Takové to je. Pro ideální kamarádství se musíme změnit. Něco v nás musí zemřít a něco zrodit, abychom dosáhli oné harmonie.

Docela mi pomohlo i to, jak je Kitsune přívětivá. Cokoliv jsem měla na srdci mne utěšovala a rozveselila. Pamauji si, jak nám ksolabovali dvě holky a já byla zničená. A ona! Ona! Kitsune mne utěšila! Páni to byla úleva. Začala dělat veverku, rozesmívala mne, uklidňovala. Tehdy jsem se bála hlavně o ni. Ne o ty holky, nebo ne o ně tolik, ale o Kitsune. Byla hodně hubená a bledá a právě takové dívky tu nemoc u nás měli. Já se bála, že to postihne i ji. Vzdát se strachu o sebe, abychom získali možnost porozumnět. Rozumíme si, protože si vše řekneme a hledáme spolu pravou cestu. Hájíme se před kýmkoliv. A toho si vážím. Pouští se do hádek, kde je pošpiněna, aniž by se na sebe dívala. Sebechvála a to, že já se bojím, abych nebyla pošpiněna.... tohohle jsme se vzdala.


Když se nad tím zamyslím, nepříjde mi to nějak moc. Nastane čas vánoc a mi spolu nakupujeme dárky a najednou ji pošlu pryč, že ji jdu koupit dárek. Jsem zvědavá jestli na něj příjde. Já vím co dostanu xD. Začínám ji litovat, protože mám svátek v prosinci. No jo.

Už to jsou přes 3 roky. Bude to příště takový ten 4 co se spolu velmi dobře bavíme a začlo to u povídání u knih a končí to blbostmi. Jsem ráda, že jsme nespěchal ia dali tomu čas. Asi by to nebylo ono, kdybychom se bavili hned na začátku dobře. Prožili jsme si toho tolik, hlavně mé histerické výstupy. Chudák Kitsune. Seděla jsme hodiny na lavičce, zatímco ona mne někde hledala. Bože, byla jsme hrozná! Teď si to už nedovolím. Mluvíme přímo.

Tak. Další článek do této rubriky za námi. Příště bude o vyvíjení našich stylů. Pokusím se splašit i fotky xD Kitsune nezabíjej mne!!! Ale má cosplay období nejsou zdokumentovaná. JEŠTĚ ŽE TAK!


Tak teda, přeji všem krásné přátelství a krásný vztah s rodinou... nic více není.