...A to do té doby...
...než zemře sama zem.
A je to tady. Chvěju se, když tohle píšu, ale dneškem oficiálně opouštím svůj starý blog a přesouvám se na blogspot. Bolí to, ale zároveň je možná tato věc třebná. Velmi děkuji Kitsune ver Leth za pomoc. Bez ní bych se nepřestěhovala. Nezvládla bych se přemístit sama jak s množstvím článků, tak kvůli mému zvláštnímu pocitu. Před chvíli jsem dopřestěhovávala poslední rubriku a to Kayu. A měla jsme na krajíčku. Celé mé tělo se chvěje a já prakticky nedělám nic než jen zmrzlými prsty píšu a snažím se lapat po dechu.
Přestěhovat se. Tento nápad byl náhlý a vznikl krátce po tom, co se Kitsune na chvíli přesunula na blogspot. Váhala jsem, ale snad kdesi ve mne bylo něco rozhodnuto. Byl to rok plný změn a já jej mohu označit za dobrý. Přesunou se úplně tady mne stálo hodně sil. K mému bývalému blogu jsem měla silné pouto a hodně to bolí. Hodně... neskutečně moc, ale už jsme se rozhodla a nejde to vrátit zpět. Ne po takovém úsilí Kitsune. Abyste věděli nelituji toho.
Tuto stránku jsem od jejího vzniku- což je prakticky něco přes týden- držela v tajnosti. Nikde není odkaz na ni. I Kitsune dostala zákaz ji si přidat zatím do oblíbených. Proč? Protože nemám ráda nehotové věci. Nerada něco zveřejňuji a otvírám, když to není dokončené neboli kompletní. Příčí se to mým zvykům.
Snad k účelům stránky. Chtěla jsem změnit desing na něco osobitějšího. Do budoucna určitě čekejte změnu, protože časem se mi bude zdát moc tmavý a okoukaný. Na starém blogu jsem s ním byla spokojená, ale... ale už to má být osobitější. Ovšem jsem nesmírně ráda, že název jsem si nemusela měnit. Že byl volný Psycho-paradise. Téhle domény bych se nikdy jen tak nevzdala. Doufám, že se už přemisťovat nebudu.
Zjistila jsem, že minulý rok před silvestrem jeden z mých posledních článků v roce 2010 patřil Kayovi. On pro mne znamená hodně a budete o něm slýchávat často. Je to můj nejoblíbenější j-rocker a tímto jsme se rozhodla, že bych se jej měla trochu chytnout a začít si věřit. Chci se změnit, chce být lepším člověkem, chci na sobě mít něco ráda. Chci to! A doufám, že se mi to i povede. Do tohohle nového života, který začal prázdninami a neskončil, který je spjat s komunitou a mým odhodláním změnit se! Už se přestanu řídit mými tradicemi, ale začnu být tím, čím chci. To znamená asi vyřadit nějaké oblečení ze šatníku a vzdát se některých pokusů, ale to jsem já!
Mám toho tolik na srdci, ale to se rozvine v následující době a já jenom doufám, že mne jen tak něco nedonutí se přestěhovat jinak. Nezvládla bych to. Má duše se chvěje a já mermomoucí doufám, že vše bude jenom lepší. Tohle budu já a odmítám se již přetvařovat. Budu ve snech tím čím chci, budu to já a ne nikdo jiný. Chci být elegantnější a chci být padlý anděl duší i tělem. Chci prožívat bolest, ale zároveň z ní cítit slast a utrpení, jenž to bude doprovázet bude mým světem. Všechno stojí bolest, ale ona bolest vám pomáhá vyhrát.
Nesnáším smutné konce, neumím končit nic zabitím ani bolestí, ale ta bolest je potřebná.
Za chvíli se tedy na bývalém blogu objeví článek s rozloučením. A pak už se pojede tady. Odznova, ale přece ve starých šlépějích.
Krásný článek Neki... já ti to přeju at si začneš více věřit. Doufám v to že se ti to povede protože nerada se dívám na to jak se občas trápíš. Však už jsem k tomuto tématu řekla dříve mnoho slov. Jsem ráda že nelituješ a ráda jsem pomohla.
OdpovědětVymazatDěkuji, bez tebe bych se přesunula tak za měsíc s mým přístupem... a ano jsme pevně rozhodnutá! Budu si více věřit!
OdpovědětVymazat