neděle 13. listopadu 2011

I padlí andělé bolest cítí...

...stéká jim po zádech krev...


...a padají zničení na zem.

První článek na této stránce týkající se mého deníčku.



Co říci. Včera jsem si užila den. Sice jsem byla na nohou před 7 hodinou abych si umyla vlasy na offině a dojela ze Staříče do Poruby  následně se převlékla a v teplotě -1 se dostavila na výstavu mazlíčků, kde jsem vypomáha v místnosti s hady. Chodila jsem s Kitsune po stanici s hroznýši kolem krku či pasu. Děti to mají rádi. Hladí si je a hladí. Před hady mám respekt. Ale více před malou užovkou než před hroznýšem. Ta užovka mne už jednou kousla a po Kitsune vystartovala taky, ale naštěstí minula. A já to viděla. Viděla jsem, že chce zaúočit a taky ji varovala, ale asi to nepochopila. Přííště tam ruku nastavím já. Nemám ráda, když někomu se něco stane a přitom bych to měla být já. Hlavně u těch hadů a u Kitsune.
Po výstavě jsem měla půl hodiny na oběd a pak jsme zase s Kitsune vypadly ven. Jeli jsme tramvají číslo 8 na elektru kde čekala Suzi. Měli jsme dělat Free hug, ale moc se to nedařilo.
Pro povzbuzení jsme šli do parku, kde byl otaku sraz, ale přece jen nás překvapila některá reakce. Rozběhli se naproti nám a začali nás objímat a Suzi a Kitsune skončili na zemi z toho Suzi zaházeli listím. Musím říci, že otaku jsou milí. Někteří se mi sice nezdáli, ale byli fajn. Hodně mne zaskočilo ale to, kolik jich tam bylo. Tak 20-30 lidí bych snad i napočítala. I orgánizátorka byla moc milá. Po této zkušenosti, kde si někteří z nás odnesli modřiny jsme se vydali ke Suzi domů, aby se učesala. Musím říci, že má krásný pokojíček a úžasný šatník. Sice vím, že někteří mají větší, ale i tak. Musím říci, že by mne zajímal šatník Eliss. Neberte to špatně, ale mám ji hodně ráda a zajímalo by mne to. Ráda se lidem dívám do šatníků, ale většinou ani moc nesahám jenom užasle obdivuji. Hlavně lolitky. No přejdeme k další věci a to byl Shoppin!
Tam se všichni lidé tvářili hrozně, ale obejmul nás medvěd, viděli jsme tchoře na vodítku- nekecám fakt!- a potkali jsme milou rodinku korejců. Opravdu úžasní¨! A následně jsme šli se Suzi na tramvaj a povídali si a povídali. Hodně mne mrzí, že nemohla Aru. Pořád jsme na ní vzpomínali, jak by bylo fajn, kdyby tam byla.

No teď teda sedím promrzlá na baráku a píšu tady. Ale dneska jsem se vydala hledat video, kde Kaya a Kamijo si dali ten polibek případně písničky Kayovi z tohohle Tokyo Decadance 666, ale to, co jsme našla...
První má slova byla: ,,To je blázen!"
Ale pak... první jsme is vážně neuvědomila, že je to on. Ale jak začal zpívat. Ohromuje. Tohle je zpodobení padlého anděla ať si každý říká co chce! Ne anděla ne. Je to nestvůrná krásá, jenž byla takto ukryta. Zamrazilo mne, jak už dlouho ne. Šílené mrazení po těle a výkřik, který zůstal v hrdle. Svedla jsme jenom zírat. Na tohle bych snad nikdy nepřistoupila, ale možná... muselo to být bolestivé, ale za cenu něčeho tak krásného... proč to nepodstoupit? Chtělo to zřejmně hodně odvahy. Zajímá mne, jestli to někdy ještě zopakuje, jestli se mu ty rány zahojí! Krev tam byla. Nešla moc vidět, ale v některých místech byla. Těžko říci jestli pro něj rozvázaní těch červený provazů bylo osvobozující nebo mu bolestivě vzala křídla, jenž takto získal. Obdivuji jej. Klesám před ním na kolena. Proč? Proč jen jsme tak daleko? Proč jsem nemohla být přímým svědkem zrození tohoto! Trpěl, ale já si myslím, že ono ocenění... tolik potlesku, tolik křiku... Možná jsme divná, ale chtěla bych si to zkusit. Za cenu takovou strašnou, ale jsme zbabělá a tak to zřejmě nikdy neudělám. On tu odvahu měl. Selia... doufám, že z toho nebude mít následky a že mohl pokračovat v bavení se na tokyo decadance. Nemohu se dočkat až bude i více videí. Pevně v to věřím. Chci najít toho Kayu, ale tohle jej zastínilo. Tohle bylo... něco...něco... dochází mi slova.

A tady je to o čem mluvím. Začíná to jež na počátku, ale něco se začíná dít až tak od 6 minuty. Komu to nevadí ať se dodívá do konce. Stojí to za to...


Možná se vám tohle zdá hrozné, možná to budete nesnášet, možná mne budete chtít dopravit do léčebny, ale tohle... tohle... tohle je něco úžasného! Pro mne ano. Pro mne bylo tohle zrozením dokonalého klidu naplněného bolestí, ale také slastí. Boj mezi požitkem a mučením. Ale... tohle je duševní naplnění padlého anděla nebo snad ne?

A pro Kitsune... nyní máš právo říci, že jsem blázen, ale... tohle... tohle... tohle...

*nádech výdech* Mrazí mne v zádech, ale přesto to jakoby nemá konec. Drží mne to v napětí. Ode dneška je můj padlý anděl on. Mluvte si co chcete, ale padlý anděl má zažít to co on i více! Ale... přece on vypadá tak hříšně krásně a zároveň nebezpečně a přece krotce. Začínám být posedlá některýma věcma. Ne nejsem ta potrefená fanynka. Líbilo by se mi to, ať by to snad i udělal kdokoliv, ale tohle je podle mne vše co musí mít padlý anděl v lidském těle! Takových bytostí je málo. Málo, co umí zpívat, trpět a donutit padnout a prosit a klít a žít a zemřít.
Začínám možná říkat nesmysly, ale... ono mne to natolik pomátlo. Už zase vím, co pro mne tohle vše znamená. Hudba a to co umí j-rockeři... to je něco nepopsatelného...

4 komentáře:

  1. Nemyslím si že jsi blázen samotnou mě to okouzlilo a donutilo přemýšlet nad tím jestli bych to také někdy chtěla zkusit ale jak říkáš já ne na mě je to příliš bolesti nezvládla bych něco takového... Jinak co se týká prvn části včerejšek jsem si užila opravdu skvěle!

    OdpovědětVymazat
  2. Ale já nemluvím o tom, že bych nezvládla bolest. Toho se tolik nebojím, ale spíše že bych těsně před tím couvla každopádně od Ruměnky a tobe to chci k 18tinám xD

    OdpovědětVymazat
  3. Neki: Tak to já se bojím bolesti. Nesnáším když mi něco tahá kůži nebo tak je zvláštní že u videa Selii mi to ale nebylo tak nepříjemné jako u jiných lidí spíš jsem měla zvláštní pocit. Nevím myslím že já bych to nezvládla. Musela bych mít k tomu hodně silný podnět něco jako Selia publikum a zpěv... a k těm narozeninám chceš čím dál brutálnější dárky ještě minule to bylo kotě xDD

    OdpovědětVymazat
  4. Kitsune: to taky jako to kotě. A jinak... já ne... ty jsi trpěla se zády, já nevím s čím já, ale co mne bolí se snažím zvládnout... prostě ten prožitek by mi za to zřejmě stál

    OdpovědětVymazat