Nenávidím stres... ničí mi to vlasy

Nenávidím, když sem usím stresovat a není tu nikdo, kdo by mne obejmul či mne podržel.

/*perex*/

Alespoň Kitsu mi píše SMSky. Sedím tady u počítače mých rodičů a čekám, kdy na mne zazvoní kamarád, jelikož jdeme spolu na zkoušky.

Nikdy jsem až tak vystresovaná ze zkoušek nebyla. Ani z písem ani z olympiád. Přece nikdy o nic nešlo ne?

Ale teď jde a o dost.

Alespoň jsem neporušila moje pravidlo, neučit se nijak moc. Ano, ono mi to pamáhá. Nesmím se stresovat tím, že sep ořád učím a tak. Ale teď mi tady hraje Kaya, Lc5, Versailles atd. a já se přesto nemohu uklidnit.

Stejně budu muset jít, je to jenom takové chvilkové oznámení, kdybych dlouho nepsala, tak jsem se zhroutila. Dobře tak až tak vážné to skutečně není, ale klepou sem i ruce.

Asi si půjdu dál hledět svého.

Výkec vystresované Neki... Kitsune kdyby jsi tam mohla jít se mnou...

A na ulehčenou jeden tkaový obrázek. Proč kočka? Protože nevím...