Další zápis po dlouhé době...
/*perex*/
Takže k první části nadpisu.
V sobotu nějak před třetí jsme se Kitsune dorazili do Shopinu. Měli jsme se poprvé setkat se Siky. Kamarádkou od Ruměnky. Ani jsem moc obavy neměla, jenom chvíli, ale hned to přešlo. Ovšem ony měly přijít až kolem 4 hodiny. Takže jsme se tu dobu poflakovali po Shopinu a hlavně tedy po hračkářství u plyšáků a koupili jsme fajné prase v roláku xD.
No a pak nějak v 16:09 mi přišla SMS od Ruměnky...
Už jedeme
Strohá dvě slova a my se vypravili na místo srazu. Už z dálky jsem je viděla a musím říci, že mne to docela překvapilo. Siky vypadala jinak než si ji Kitsune představovala. Já jelikož jsem nevěděla jak vypadá ani popis jsem neslyšela jsem její vzhled nijak nepředstavovala, ale i tak... byla odlišná než by moje představy mohly být.
Vypravili jsme se do McDonaldu -i když tam moc věcí nejím- se najíst. S Kitsune jsme si dali taštičku. Rozhovor na začátku vázl, protože každá dvojice si povídala své téma, ale pak se to jaksik rozjelo.
Bylo docela těžké najít téma, ve kterém by se všichni nějak zapojili. Ale já si myslím, že se to dalo. Byl to pěkně strávený den. Jenom jsem trochu cítila z Ruměnky strach... Proč?
Protože se bála, aby se něco nestalo. Chtěla všechno vést možná až moc upjatě, já se chovala jako vždy. Jsem člověk, co se směje pokud může a nepláče. Hledám na všem to úsměvné. A možná to na mne Ruměnka nemá ráda. Vytáhla jsem staré historky... prostě abychom se zasmáli. I o sobě jsem toho znala hodně, ale asi vnímala jenom věci na svoji osobu. Trochu mne to mrzí, ale já se už nezměním. Sama se svým nehodám směji a to je podle mne podstatné... Pokud se člověk neumí smát sám sobě, tak nepochopí co znamená pravý smích.
Nebudu více o tom mluvit co se dělo, ale spíše o konci. Nevím pořádně co se řešilo v podchodu když jsme šli na tramvaj, ale Ruměnka najednou chytila Kitsune pod krkem. Možná ot měla být sranda, ale já tohle jako srandu neberu. Vystartovala jsem a postavila se mezi ně a chytila si pod krkem a musím říci že pořádně,já. Byl to útok na Kitsune a tohle prostě nestrpím. Vadí mi už když někdo o ní řekne křivé slovo a tohle je už velká hranice. V mých očích asi musela jít vidět stopa agresivity, která velmi rychle vymizela.
Následně, když jsme zjistili, že nám jede tramvaj až za 10 minut jsme s nimi šli ještě pokecat.
N: Líbil se vám tento sraz? Ale upřímne.
R: Tak napůl...
K: Mne ano...
S: Ano...
N: Mi velmi. A mohu se zeptat, proč napůl, ale popravdě.
R: Protože jste mne pořád ztrapňovali!
Musím říci, že přesně tohle jsem čekala. Celou dobu se snažila být jistá. Vést celý tento sraz a já ji to tak trochu kazila, i když neúmyslně. Byla až moc opatrná. Podle mne měla strach,¨abychom ji Siky nepřetáhli. Cítí se mezi námi tak trochu jinak a snad proto má i strach, aby neskončila opět sama. Musím říci, že to nehrozí. Siky je fajn, ale brala bych ji jako dobrou kamarádku, prostě milou a fajn holku, ne jako sestru, kterou je pro mne Kitsune.
V tramvaji jsme pak o tom mluvili a schodli jsme se na mnoha věcech. Rozhodně nás zajímalo, co si o srazu myslí ony a jestli by se s ními ještě někdy chtěly sejít. Možná si Siky myslela, že jsme ještě děti. Ano možná moc dětské na to, aby se s náma více bavila, ale to tak už bývá. Nemohu za to, kolik mi je a měnit se nehodlám. Asi jsem se rozepsala více než jsem chtěla... tady si vypůjčím fotku od Kitsune toho prasete
A teď to druhé... místo abych se učila se dívám na Superstar a začínám se děsit. Už v tom nevidím ty pěkné hlasy.
Jsou možná pěkné, ale já v nich nevidím nic originálního. Podle mne jsou to jen kopie ostatních. Zatím jsem ani jediný hlas neobjevila co by mne zaujal. Příliš jsem si zvykla na tu jiskru, kterou cítím v hlasech některých dobrých j-rockerů. Třeba dneska stále jsme poslouchala Seliu a Kayu... a nové PV od Versailles. Mám ráda ty originální hlady. Kayův proměnlivý, Kamijův jemný a Seliův operní a zvláštní... jsem hrozná, ale už mne nebaví ty americké kopie... neříkám, že j-rock musí být jeidný dobrý... ne poslouchám třeba pár písní od Lady Gagy, Arash a tak... prostě ty co jsou originální a hlas jejich mne vábí něčím... třeba i Shakira... myslete si co chcete, ale já jsme taková.
Třeba teď tam mají dívku s titulem a jak se jí smějou... a přitom mne fascinuje, ale hlas opět slyším nic moc originální...
Žádné komentáře:
Okomentovat