středa 26. ledna 2011

Bojíš se?

Krátká povídka napsaná v hodině výtvarky



Usínáš každý večer s pocitem klidu. Nevšímáš si kočky, která hříchy je zkažená. To co bývá na pohled čisté, uvnitř hnije. Nečekáš, že pod tvou přikrývkou se skrývá něco víc, než jen tvé schoulené tělo poklidně spící. Nenapadá tě, že tvůj pokoj je příbytkem malých zrůd, které nabývají na síle a výšce se zatměním a šerem. Nevnímáš co ti dýchá nad hlavou a odráží se v zrcadle , jenž je přilepeno ke stěně a shlíží z něj na tebe několikero desítek očí. Už se bojíš?
Jak se můžeš bát, když o ničem nevíš? Když to co říkám neslyšíš? Jsi tak naivní tvoreček až mám chuť s tebou si hrát. Vnímáš moji přítomnost jasně nebo jen jako přirozenost? Víš o mne zajisté, ale pokládáš mne za… za co vlastně? Ach, dovedla bys o mne někdy uvažovat jako o něčem, co se tě dotýká na těch nejdůvěrnějších místech? Nepatrné pulzování tvých žilek mne nutí se smát.
Copak jsem blázen? A lze, aby taková porucha vzkvétala i v mém nitru a sahala jako popínavé růže do mého vědomí? Jsi schoulena v klubíčku nepatrná vůči mým rukám. Objímám tě a hladím po bledé kůži, avšak ty klidně spíš a i kdybys oči své lidské otevřela, spatřila bys mne. Nezlekneš se mé podoby a nadále tě mohu hladit i bez tvého vědomí. Přijde ti to přirozené, když sklouzávám dovnitř tvého těla a osahávám si tvé vnitřnosti. Lepkavá krev a pevné kosti mají za následek můj zrychlený dech a bolestný tlak v tvém těle. Způsobuji ti noční můry?
Probouzíš se, chvějíce se pod peřinou. Už ti pokoj nepřijde tolik bezpečný, že ano? Nyní mne vnímáš jako hrozbu co nad tebou vidí, které se zbavit nedá. Máš strach? Ano, vidím to na tobě. Ani hnout se neodvažuješ jen tiše v mysli prosíš, aby byl už konec. Prosíš,aby začalo svítat. Vždyť východ slunce je nadějí, jenž se skví na dálné obloze. Nevnímáš má slova, jen se třeseš a díváš se do chřtánu chodby, kde spí ti malý tvorové. Vidíš je? Možná to právě já způsobuji to, že vidíš pohyb, život tam, kde by neměl být. Zachytávám tvé kapičky potu a přeměňuji jej na perly. Budou se mi hodit, víš. Budou zdobit můj šat. Budu se jimi chlubit každičkou noc v každém koutku.
Chytím tě kolem krku a přitlačím. Dýcháš rychleji, ani nevíš proč. Hlava ti třeští a o to podstatněji vnímáš hrůzu nočních běsů. Je to má zábava. Nezajímá mne, že tebe to bolí, že máš chuť křičet, že bys nejraději spálila mou existenci a zahrabala bys ji několik tisíce metrů pod zem, ale víš i tam totiž jsem.
Hladím tě po zplihlých vlasech a trhám jednotlivá vlákna. Máš je docela zničené, že ano? Ráno bývají zacuchané a mohu za to opět já. Ráda si hraji. Zatnu prsty a s námahou vypojím elektrický proud. Tvé štíhlé třesoucí se prsty putují po holé stěně a hmátnou po vypínači. Ale nic se nestane. Je ti do pláče. Breč, jenom plakej a roň maličké slzičky strachu. Sluší ti, ráda tě takto vidím. Jsi osoba jako každá jiná. Máš své slabiny a jednou tě dostihnou a porazí. I vojáci mají strach není tak? Tváří se statečně, ale uvnitř se chvějí jako vystrašené malé kotě. Krev stékající po tělech co vidí, tedy pokud mají to štěstí a vůbec se někdy nadechnou, se jim vlévá do paměti. Horory na něž se tajně díváš tě, v noci za mé přítomnosti pronásledují. Vypouštím je z ohrady jako pastýř ovečky, abych ty co přežili útoky vlků, k ránu opět zahnala zpět a čekala do večera na jejich vypuštění.
Pronikám do tvé mysli a hraji si s ní. Je mi jedno, že se ti to nelíbí, nepotřebuji něčí svolení. Jsem svým vlastním pánem a dělám si, co chci. Zkoumám tvé myšlenky, probírám se jimi, jako popelka hrachem a popelem.
Tvůj dech se k ránu vždy uklidní. Zapomínáš ve dne na moji moc, ale o to více ti ji v noci budu připomínat když budu beze studu halit tvé tělo co si tak chráníš před rukama cizích. Nezastavíš mne ani se mne nezbavíš. Můžeš utíkat, ale vždy tam někde budu. Budu tě znásilňovat, týrat, psychicky šikanovat a ničit tvé vědomí. Budu sbírat tvůj strach do váčků a posilovat tak svou armádu tvorečků. Budu každou noc klekávat k tvé posteli. Teď se mne musíš bát!

 *
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
                                                                            













S pozdravem Tma.

Žádné komentáře:

Okomentovat