Okamžik než půjdu spát. Jistě jste si všimli, že Psychopatický ráj je pozastaven a to proto, že je toho¨na mne moc, ale říkám, vše se dělá proto, aby tu se něco přidalo, ale nepomýšlím na to, že něco přidám snad po Vánocích.
Dneska jsme byli s Kitsune bruslit, bylo to krásné, ale já bych někdy chtěla brusil na obyčejném jezeře neuhlazeném povrchu a takto sama. Vždy jsem jezdila mimo ostatní, a prožívala takovou menší pohádku, teď jsem na ni snad příliš dospělá, ale přece ji cítím v srdci.
Zítra je pondělí a sestra má vystoupení, chci tam jít se podívat a možná si i opět zabruslit i když uvidím, ale asi ne, snad brzo bych měla být doma, ale kdo ví. Zítra je i docela zvláštní den a no... trochu mne mrzí, že nestrávíme jej s Kitsune spolu. I když možná je to tak dobře vždy jsem byla sama a možná by to tak mělo i zůstat. Kloužu na příliš tenkém ledě.
Teď mne napadá, že bych si měla příští narozeniny přát bílé vánoce. Už tu napůl spím, asi bych si měla jít lehnout. Před usnutím bych si ráda pustila písničku, asi si zapnu do uší Rukiho. Ruki je můj mobil pro upřesnění.
Jdu se prodrat zmrzlým kvítím mého ráje a pomalu probudit nová poupata, snad bych si mohla začít psát už povídky byť jen pro radost. Pro radost, pro úlevu mého srdce, jelikož náš příběh mi na to jaksik nestačí. Nestačí to na vylití té bolesti, přemýšlím o nové postavě, ale takové, jakou ještě má ruka neviděla... uvidí se... Prozatím nechám Paradise Psycho odpočívat.
Vzpomenout si na ty, co růže kvítek sdíleli spolu...
Dneska jsme byli s Kitsune bruslit, bylo to krásné, ale já bych někdy chtěla brusil na obyčejném jezeře neuhlazeném povrchu a takto sama. Vždy jsem jezdila mimo ostatní, a prožívala takovou menší pohádku, teď jsem na ni snad příliš dospělá, ale přece ji cítím v srdci.
Zítra je pondělí a sestra má vystoupení, chci tam jít se podívat a možná si i opět zabruslit i když uvidím, ale asi ne, snad brzo bych měla být doma, ale kdo ví. Zítra je i docela zvláštní den a no... trochu mne mrzí, že nestrávíme jej s Kitsune spolu. I když možná je to tak dobře vždy jsem byla sama a možná by to tak mělo i zůstat. Kloužu na příliš tenkém ledě.
Teď mne napadá, že bych si měla příští narozeniny přát bílé vánoce. Už tu napůl spím, asi bych si měla jít lehnout. Před usnutím bych si ráda pustila písničku, asi si zapnu do uší Rukiho. Ruki je můj mobil pro upřesnění.
Jdu se prodrat zmrzlým kvítím mého ráje a pomalu probudit nová poupata, snad bych si mohla začít psát už povídky byť jen pro radost. Pro radost, pro úlevu mého srdce, jelikož náš příběh mi na to jaksik nestačí. Nestačí to na vylití té bolesti, přemýšlím o nové postavě, ale takové, jakou ještě má ruka neviděla... uvidí se... Prozatím nechám Paradise Psycho odpočívat.
Vzpomenout si na ty, co růže kvítek sdíleli spolu...
Žádné komentáře:
Okomentovat