Miru... Elisen Miru.
Nejnovější postava a také nejvíce naplněná mým černým já. Ne krutým, ale tím, které ve mne převládá, pláče ve mne. Měla jsem chuť vytvořit někoho, kdo by dostal část mne, která je zranitelná a velmi nejistá smutná a vyděšená, ale zároveň zvláštní. Jednoduše on pobral moji slůabost a můj strach z opuštění jistoty. A nebo by bylo odbré říci, že pobral mou histerickou část, ale jak jsem řekla uvažuji o další postavě co by pobrala větší množství těchto vlastností, ale zpátky k Miru.
Jeho bratrem je Daiki. Daiki jej velmi ponižuje a celkově je terčem všech posměšků a šikany a neumí se bránit. Je plachý vůči lidem a to velmi, jen přilne vždy k někomu, u koho by mohl mít jistotu. Jeho matka k němu měla blízko a on k ní. Je ji velmi podobný. Na levém oku má tetování tedy vedle oka a to nosí zakryté páskou, má zvlněné vlasy husté asi po pánev. Má ledově modré oči. Je to docela snílek i... touží po zvláštních věcech má velkou představivost a přehání hodně často. Dává si velké cíle, které však nedovede splnit a pak upadne do divného stavu kdy si příjde neschopný. Podle Daikiho má našlápnuto na lehkou děvu, ale těžko říci.
Když byl malý ztratil se v bouři, při které mnoho démonů zemřelo a stalo se z něj něco co nejde pojmenovat a Daiki jej za to snad ještě více nesnáší. Do nedávna dělal Daikimu otroka a sluhu a ani slůvkem se neohradil. Schytal tu povahu, která se krčí a vše příjme bez reptání je to takový opak Rena až na to, že Ren o sobě také občas pochybuje.
Celkově si s touto postavou velmi poslední dobou rozumím, je to něco jako vyvinuté stádium mé nejistoty... částečně mou nejistotu schytal i Risuki, na kterého se taky nyní soustředím...
Toť ve zkratce vše, jen jsem takto chtěla napsat něco o Miru, proč vlastně vznikl...
Žádné komentáře:
Okomentovat