Po dnešním dni mám pocit, že více mi už hrabat nemůže...
...ale ono to jednou příjde a bude mi hrabat ještě více.
Připadala jsem si jak opilá, ale vezmeme to popoředě od rána:
Vstávám v 6.25 místo obvyklých 5.55. Odpadá mi tělocvik a to vše díky jedné soutěži. Je to v rámci matematiky a je to sudoku. Docela blbost. Tři z nás šli na jednotlivce a pak až v 10 něco jsme šli i zbytek na skupiny. Trvalo nám to 39 minut zhruba a neumístili jsme se. Byla to jakoby štafeta. První luštil jeden nejlehčí pak druhý těžší a třetí nejtěžší. Já byla na tom nejtěžším. Docela nám to dalo zabrat. Jedna z holek byla dokonce tak vynervovaná, že si místo horké čokolády koupila kávu. Následovala poklidná cesta domů s doprovodem jednoho kluka.
¨Dokonce jsem stihla přijít naproti Kitsune před školu. Parádně to vyšlo. Pak jsme šli k ní, aby se naobědvala a jeli zpět k nám domů, ale vzali jsme to přes Futurum, a koupili jsme si v McDonaldu taštičku za 20 na zahřátí. Nemám od nich ráda jídlo, hamburgery, saláty apodobně, ale tu taštičku si i dám a je krásně teplá a zahřeje. Následně jsme se vypravili ke mne domů ohlásit se mamce a pak opět vypadli ven. Šli jsme prolést obchody. Málokdy něco koupíme, ale kouknout se můžeme, navíc tam bývá teplo. Pak jsme šli k mojí škole a opět jsme se vrátili k Futuru, kde jsme podruhé navštívili McDonald- věřte nechodíme tam často, tohle byla vyjímka- a dali si hranolky. Chvíli jsme šli a já se najednou na Kitsune zadívám a řeknu:
Neki: ,,Mi se líbí jak ty jíš!"
Kitsune: *nevěřícně na ni hledí* Cože?
Neki: ,,No! Tak elegantně držíš to jenom dvěma prsty a jak pomalu si toho ukusuješ!"
Docela sranda. Zbytek dne jsme se procházeli a domlouvali na příští čtvrtek. A pak jsme šli na tramvaj a už to začalo. Prvně to byly jenom slova zkomolená. Prostě jsem mluvila ze srandy divně. Pak jsem málem vrazila do sloupu, kolébala jsem se a v neposlední řadě jsem Kitsune žduchla do keře. To jí naštvalo. Vím, neměla jsme to dělat, ale když mi prostě hrabe neuvažuji. Vážně bych se měla občas mírnit.
No a teď tu sedím a plánuji si věci na zítřek. Asi s Kitsune a možná i s Rumi půjdeme se dívat na film a pak bychom to vzali do cukrárny. Však se ještě uvidí.
***
A ještě bych se vrátila k té včelce. Včelka.... to byla kdysi moje přezdívka. Chodila jsme jako menší do keramiky a prostě... no prostě mi tam začali říkat včelka. Důvod? Ten byl prostý. Šla jsem na operaci krční cisty a zůstala mi tam jizva *mám ji doteď a vůbec mi nevadí* a oni, když jsme jim nechtěla říci odkud ji mám si vydedukovali, že mne prostě do krku píchla včela a že mi to zůstalo. A tak mi začali říkat včelka. Nevím proč o tom vůbec píši, ale... ale najednou jsem si na to vzpoměla.
Žádné komentáře:
Okomentovat