neděle 14. listopadu 2010

Ruminátor!

VAROVÁNÍ! Tato povídka není myšlena vážně a je to jenom sepsané v blbosti s mojí druhou polovičkou.

Bylo to na téma Rum. Vážně nebrat vážně je to jen takové blbost, co chci zveřeknit, aby blog moc nespal:


Ruminátor!


Za dob visících spoďárů z balkónu, za doby kdy hodinky z osmnáctého století stály sto dvacet korun a za doby kdy letní sukně létaly tak vysoko až i intimnosti byly odkryty, za těch dob vysílala tepelnou energii dívka zvaná Rumi.
A tahle Rumi byla jako z gumy, jelikož všechny její kosti byly rozpuštěny v náplni rumových kuliček, které tuze ráda vcelku polykala místo potřebného vitamínu C. A tak nebylo divu, že malou Rumi, naši gumovou Rumi navštívil v noci zlý bacil Rumokok. Mozkomyšní mok se jí chemickým dějem změnil na rum s kolou a časem to napadlo i mozek a pomalu ji změnil v Ruminátora.
Už to nebyla ta malá gumová Rumi která polykala rumové kuličky místo vitamínu C, už nečetla po tají pod peřinkou s lampičkou yaoi scény, už neomdlévala při sebemenším výskytu mangy, anime nebo dokonce samotného yaoi které se většinou neobešlo bez krvácení z nosu a nedostatku kyslíku v plicích, už to nebyla ona, ale za pomocí zlatých ruměnek značky Opavia se z malé a potajmu snící dívenky stala odhodlaná rumová žena, která si s krví a potními žlázami na maximum vybojovala uznání i mezi homo sapiens a jakožto jediná rumo sapiens byla dosazena na velmi důležité místo, jako hlídač kabátů a bot.
To jí ovšem bylo pramálo málo a dožadovala se titulu úchyl roku, ale dostala maximálně pěstí do nosu, když příliš mnoho slin vyteklo nad dvěma za ruku držícími se chlapci.
A tak nezbývalo než se zplna ztotožnit s úlohou Ruminátora a nakoupit si více obranných oděvů včetně nepropotitelných vestiček. Ovšem zapomněla, že i bezvýznamná kapička potu, bezvýznamná kapička rumu i krve musí někde odtéct a tak již brzy měla vyplavené vložky z bot. Ovšem náš Ruminátor se nehodlal vzdát a tak i přes značný počet neúspěchů se pokusil zastavit potopu tím, že si pořídil odpadní hadici, jenž si vázal kolem krku jako kravatu. Ovšem to opět nezaujalo velkého pána dějin ani fyzikální ženu ženuuspokojchlapa a tak to opět zkoušela se savou bílou košilí, jejíž manžety mazaly obrázky lépe jak guma, ale s potem opět nic nezmohly. V zoufalosti a ve stavech, kdy se pokoušela o sebevraždu, se jí za pomoci velké vědmy dostal do rukou svazek papíru zvaný katalog, kde našla přenádherné hodinky z devatenáctého století za pouhých sto dvacet korun.
A doposud marně čeká, až jí slavné hodinky přijdou a dennodenně vyhlíží modré auto české pošty, které by snad mělo ukončit její trápení, ovšem evidentně si zapomněla přečíst, že ty hodinky asi nebudou rumoodolné.
(opakuji prosím nebrat vážně.)

Žádné komentáře:

Okomentovat