Ráj za mříží

Tato povídka je věnována Kitsune k narozeninám, nepovím vám, kolik jí je, jen, že má narozeniny prrávě dnes.
Pokusila jsem se o povídku s co nejmenší brutalitou proto je v odstavcích ráje a ne psychopatie jako doposud, bude to spíše taková pohádka. Je tam použit překlad jedné písničky, snad se ti budel íbit Kitsune.

"Choulíš se do jehel a pavučiny lží,

do malého světa, o kterém sis myslel,

že je pro tebe vším.

Ublížíš všemu, co se k tobě přiblíží

a myslel sis, že nebe je čtyřúhelník.

Stál tam v zahradě vzhlížejíc k nebi, touha je silná, touha po svobodě. Proč jen nemůže opustit brány zahrady? Brával to jako zradu, vždy do těch mříží narážel, divoce jimi lomcoval, avšak doposud se ani nehnuly. Slova ostatních, že svět je zlý a obrovský nevnímal. Vysnil si svět tam venku jinak, aniž by o tom věděl, přec jej nikdy neviděl, tak proč by nemohl být právě takový? Jenže sen se často liší od reality a tvrdý dopad způsobuje velmi často, ale s tímto neměl zkušenosti, zde jej všichni opatrovali, milovali, chránili.
Pozoroval ptáky táhnoucí nad zahradou, ten pohled- bezmoc se v něm zračila- na oblohu, mu lámala srdce na tisícero kousků. Bude někdy svodobný? Rozhlížel se marně po zahradě.

"Tohle je…tohle je všechno, nebo snad ne?"

řekl jsi, ale i to byla lež.

Zdobíš si svou pavučinu, ale vypadá opuštěná.

A pták z ráje si k tobě nečekaně přijde na kus řeči.

Oddělen od světa vzhlížel stále k nebi. Naivně doufal, že obloha je všude tak krásně modrá, žádný déšť a žádné mraky. Živý ptáci na obloze, hojnosti zvěře všude, rostliny a vodní toky. Tam za mřížema musí být ráj! Natolik přesvědčen o ráji tam nemohl si připustit, že byl svět jiný. Toužil do něj vběhnout, chvějící duši dát klid, neznaje jak moc se mýlí.
Zámek nádherně zdobený, co ještě přál by ještě přál by sis víc? Lidé z venku s něma nemluvíš, jen zdálky vídáš po cestě je jít. Toužíš se jich ptát. Toužíš je slyšet vykládat jak za mřížemi létají ptáci, jak teče voda, roste mech, netušíš svůj omyl snad? Ne zaslepený vidinou ráje míříš napospas zklamání.

"Ukradni křídla motýlovi a přijeď za mnou."

"Všechno, po čem toužíš, je na druhé straně."

PINK SPIDER "Chci tam…"

PINK SPIDER "Přál bych si mít křídla..."

Tak jako jindy vzhlížel k nebi, u mříží stál dívaje se v kraj za ní, radostný a volný.On tady stojí volnost na dosah ruky nebýt té mříže ta... ,,Proč nejvíce bolí to, co je blízko, ale nemůžeš to mít?" a tehdá na zámku mříží zřel pavouka. Růžový pavouk po mříži lez, přelezl ji a odešel též. ,,Proč bych měl po křídlech toužit? Vždyť pavoukem se stát je mnohokráte lepší. Přelezu všechno, zalezu hned!" tehdy však netušil, kolik práce to dá, námahy a ta nenávist, nenávist lidí vůči těmto stvořením osminohým. On je ale miloval odmítaje si přiznat, že by někdo je nemohl mít rád, neznal svět tam, znal jen ohraničenou zahradu a zámek.

Chytl jsi motýla a teď ignoruješ jeho zoufalé prosby.

Díváš se na nebe.

"Neubližoval jsem, protože jsem neunesl, že nemám křídla.

A nebe bylo příliš vysoko."

Po tajmu, pod rouškou tmy vzhlížel k nebi pokryté hvězdami. Neměl pochyby, že za mřížemi ty hvězdy nejsou. Utíkaje přes zahradu zima se mu vkrádala pod kabát nebyl v noci snad nikdy venku, proto chlad se mu zdál příliš. Neznal nic, ale chtěl víc. Chtěl ten svět tam na dosah mít. Zapřel se a vylezl vzhůru, o krok k nebi blíže byl, než z mříže vysoké dolů seskočil a přistál ladně na zemi a vzhlédl k nebi a již mu připadalo jiné, volnější a více milé.
Rychlým krokem běží k lesu, stahují jej pochyby, kam teď? Neuvědomil sis, že s sebou nic moc nemá, jen pár věcí v tašce. Doufal, že lidí jsou milý a pomohou mu. Nikdy neslyšel nic o lidské chamtivosti. Neví, že hodných lidí je snad méně než-li těch zlých.

"Měl jsi použít moje křídla, Pavouku.

Netušíš, jako bolí nekonečný let.

Ale možná se to jednoho dne dovíš:

taky jsi lítal jenom v dlaních někoho jiného, jako vězeň…

…a ještě jsi měl odvahu nazvat to svobodou."

Hodiny chůze, vzhlížení k nebi a první pochybnosti. Je svět opravdu takový jaký si myslel? Začíná tušiti velkou zradu, ale komu patří vina? Jemu, jenž sis vysnil pohádkový svět a dočkal zklamání nebo ostatní, že mu to neřekli? Ne, oni mu to říkali, jen on neměl uši a oči pro nic jiného než svůj svět. Začínají jej bolet nohy, nezná takovou cestu, vždyť zahrada je malá a nemá tam tolik volnosti, ale radši by byl v ní. Najednou nehcápal proč odešel, měl strach.
Vkročil na tento svět nepřipraven, daň si možná vybere, ale jakou? Jak moc bude poškozená jeho dětská mysl? Vzhlédl opět k nebi a nejednou nebylo tak krásné a plné hvěz, samé mraky a černá tma.

Nemohl (jsem) létat na vypůčených křídlach.

Padl (jsem) rovnou po hlavě dolů.

PINK SPIDER "Není to dobré…"

PINK SPIDER "Ale vidím nebe…"

PINK SPIDER "Selhání…"

PINK SPIDER "Kdybych měl křídla."

Najednou viděl domy v plamenech, tornáda a deštivé mraky, bouřky, tolik hlasitého vzduchu. Zakryl si uši v očích měl slzy, nechápal co se děje, vždyť jeho svět měl být dokonalý! Až teď ovšem pochopil, že svět není jeho. Dříve možná býval rájem, ale nyní je pustinou a jen cítil jak mu srdce krvácí. Ta zrada! Nemohl tady být, na tom světě, kde život v ráji neexistoval. Naivně doufal, že zde to bude hezčí než v zahradě, ale jed jenž k němu pozvolna stékal z toho světa jej dávil a dusil. Měl strach a nevěděl, kam se vrátit, neznal k zahradě cestu. Chvějící se srdce v tom malém tělíčku krvácelo.

Na téměř neviditelném nebi

ptáci táhnou na jih.

"Pojďme opět letět, zpřetrhejme tuhle pavučinu.

A tentokrát lítejme způsobem nám vlastním.

Až se rozplynou mraky..."

Najednou jej nědo objal, něčí ruce zahřály. Rozvzlykal se usedavým pláčem a šeptal slova zrady. Nechápal co se stalo s jeho světem, jemné ruce jej pohladili po tváři a milí úsměv mu daroval a zašeptal: ,,Ráj si musí každý vytvořit, bez tvrdá práce se jej nedočkách. Nesmíš své sny tajit, ale uskutečnit a z prvního škobrtnutí se poučit." Byl vyzdvihnut do náruče nesouc opět k zámku. toužil po svém ráji, ale již v jiném znění. Změnil svůj svět, přestavil jej, jako kostičky z lega. V jeho náruči našel ráj, v jeho společnosti svobodu a v jeho posteli byla ukojena všechna touha poznat něco, co by jej mohlo ranit. Nyní opět vzhlížel k nebi v jeho náruči a srdce se mu chvělo láskou a pavučinky opodál růžového pavouka si nikdo nevšímal a proto neviděli, ja se pavouk vrátil a pustil lapeného motýla se slovy: ,,Každý má své sny."

PINK SPIDER "Nebe volá…"

PINK SPIDER PINK SPIDER

Růžový pavouk letí nebem....