středa 25. srpna 2010

Král duchů...

A král duchů
 

Kdo to tak pozdě ujíždí tmou?
To otec s dítětem před sebou,
v náručí synáčka zahřívá,
tak jedou vichrem, jedou ti dva.


´Co schováváš oči, nač by ses bál?´
"Ty nevidíš tatínku, že je tam král?
Král duchů s korunou... vlečka až sem..."
´Jen mlha, děcko, leží pod lesem.´


Pojď se mnou, chlapečku, vezmu tě k nám,
budem se dobře mít, všecko ti dám,
mám kvítí všech barev v svém království
a plášť mé matky se zlatem jen skví.


"Tatínku, tatínku, neslyšíš nic?
Král duchů mě volá čím dál tím víc!"
´Klid, dítě, seď klidně a neměj strach,
to šustí jen listí v kroviskách.´


Pojď se mnou, hezký chlapečku, chceš?
Mé dcerky tě chtějí za bratra též.
Mé dcerky protančí celičkou noc,
uspí tě v písničkách na dobrou noc.


"Tam, táto, tam do tmy se podívej!
Král duchů a princezny kolem něj!"
´Už hledím, hledím, děcko do mlhy:
to jsou přec vrby, ty staré mátohy!´
Můj mazlíčku, tvé krásné tílko mám rád -
pojď po dobrém, sic budeš litovat!
"Tatínku, táto, už na mě sáhl král!
Co mi Král duchů, co mi udělal!"


Tu zděsí se otec, pustí se v cval,
s chroptícím děckem domů se hnal.
Do dvorce dojel z posledních sil,
děcko však z mrtvých již nevzkřísil.

Žádné komentáře:

Okomentovat