Den jako každý jiný, parný, je léto. Nejdříve se moje sestra postará o rozruch, tím, že mi klidně odejde domů a já ji hledám. Pak šla s mamkou na koupák. Ale já nejdu, nechci, místo toho raději si píšu s Kitsune. U toho uklízím, takže úklid jako vždy nestojí za nic. A pak to příjde, dneska mi nci nevychází.
Kitsune ver Leth jde pryč. Pro nový mobil a já sama jej nemám, jelikož jsem si jej utopila. Nedostanu jej dříve jak na konci měsíce a to pod podmínkou, že budu hodná. Nevadí, uvidím. Údajně si vybrala dotykový, ale to je teď vedlejší. Z nudy jsem se zahleděla na svou zeď. V PC mám puštěný J-rock, nevím co hrálo předtím... už nevím. Znaky japonské na ni jsou křivé, tenké a nepěkné. Pokouším se je tedy opravit, mezitím Kitsune ver Leth dorazí. Kitsune ver Leth, když tak nad tím přemýšlím nemám ve zvyku psát její jméno celé.
Znaky po opravení jsou výraznější a někdy pěknější, ale někdy se mi nepovedly, nevadí. Nechám je tak. Poměrně se mi to líbí. Ale někdy vůbec. Tak je to se vším. Někdy se mi má tvorba zalíbí, ale většinou bych ji nejraději někam zakopala, spálila, zničila, pmetla jak loďku obrovská vlna. Ptám se také táty, jestli mi pak opraví zeď, z niž byly nedávno strženy plakáty, ale některé tam stále jsou. Jsou z doby, kdy mne ještě lákaly moderní zpěváci a chtěla jsem mermomocí zapadnout do třídy. Ale přesto převažuje Stmívání, vida, alespoň má obliba nadpřirozena tehty stále převládala.
Pak se mi znelíbí nástěnka magnetická. Strhám z ní vše a pomalu roztřídím použitelné věci od bezcených papírů, ale stejnak vše zanechám. Strčím to do šuplíku a opatrně, abych neponičila zeď sundám velký plakát HSM 3 a nahradím jej plakátem Versailles. Na sousední zdi visí plakáty An Cafe. Hlavně černobílé obrázky a hlavně Miku.Kitsune ver Leth stále píše, avšak já odpovídám jen na odpovědi týkající se našeho světa. Nevím proč, ale nedovedu odpověděť ani to naše jop, když se men ptá jestli mi zpráva přišla ani když mne opakovaně volá. Nevím, nejhraději bych se odhlásila, ale nedovedu přerušit náš svět.
Začnu přemýšlet co na nástěnku. Všude je binec.
A pak začnu pochybovat. Jak mohu být světlem, když v něj nevěřím? Temnota byla vždy a bude... vždy bude manipulovat světlem? Ne vždy jej roztrhá a zničí. Nakonec každou noc pozří temnota. Každou žárovku také, každou svíci. Světlo, jakoby bylo níže. Vlastně je to pravda. Opravdu? Jak mohu býti světlem, když v něj nevěřím? vždy světlo se závistí pohlíželo na temnotu? Každý život skončí v temnotě, v zemi, kde není světla. Nebo je? Z našeho hlediska ne.
Vlastně nevím k čemu tu jsem. K ničemu! Tato odpověď mi hučí v uších. Kdo ví, proč pomýšlím na oběšení, ale jsme zbabělá vzít si život. Navíc slova Kitsune ver Leth... ne jenom Kitsune, mne nutí tu být. Neříkám, že ji má přítomnost ubližuje, ale vždy se světlo ztrácí. Osvítí a pohltí temnotu, ale pak zase zanikne. I světlo má v duši temno.
A k čemu je tento zápis? Snad jenom k výlevu mému. Mám hlad, ale jaksik se mi nechde pro jídlo. Bolí mne hlava, ale prášky si nevezmu. Stížnosti opět jenom mám. Kdo ví, proč to píši. Nejradši bych to zamkla pod zámek, ale jelikož můj psychopatický ráj je můj svět, dám to sem.
Neki Paradisell ver Leth
Žádné komentáře:
Okomentovat