...my...
...ass.
Příjde mi to jako Dejavú. Jako každé prázdniny. Všichni slibují hory doly a pak... pak se na vás vykašlou. Ano já chápu, že prostě jsem mimo Ostravu, ale kdo chce, dostane se sem za mnou. Teď to vím, že jde o vaši lenost, nechuť mne vidět, nenávist.
Jo je divné co si člověk uvědomí, když v noci nemůže spát.
Už nepočítám s ničí pomocí. Mám jenom svůj Pudding, který mi docela rozumí. Ale jinak...
Nic, nic, nic.
Jo teď někdo napíše komentář, že je mu to líto, že neměl čas, že jednoduše je těžké se sem dostat. NENÍ!
Jenom mne nechcete vidět. A mimochodem - JÁ SE MOHU KDYKOLIV SEBRAT A JET NA DEN DO OSTRAVY! - jenom mi prostě nikdo nenapíše, že je nějaká akce.
Jo vím o tom pikniku, ale nejsem lolita, tak co bych tam dělala. Trochu mi příjde, že naše komunita se mění na lolita komunitu. Kdo nemá rád lolitu snad ani není vítán. Což jsem já.
Překvapující?
Ani ne co.
Příjdu si cizí. Člověk se dozví, že si lidé píšou, scházejí se sami mezi sebou, ale mne jednodušše přeskakují. Jak jim potom mohu věřit? Kdysi mi někdo řekl: "Nevěřím lidem hned." A ta osoba lhala. Vím to... ale bohužel moc pozdě.
Než se zeptáte. Není to jenom zkrat. Je to věc, co jsem chtěla napsat už dříve. Ale dneska ve tři ráno se cosi změnilo. Cosi mne donutilo o tom přemýšlet a přijít na to, že jsem ty nejlepší přátelé ztratila a nahradila je falešnými, co po mne ani neštěknou, pokud se člověk neozve.
Tolikrát mi vaše komentáře pomohli, hlavně teda od Danielle. Ale teď je to trošku osobní. Není to na všechny jenom na pár konkrétních lidí co o tom ví.
To je vše.
FB messages.
OdpovědětVymazatčetla jsem... a děkuji
VymazatCo napsat. Jo, asi máš ve spoustě věcí pravdu, přiznávám, ale u mě byl teď akorát problém s časem a s dědou, jinak bych i přijela. Už jsem to s Kitsu plánovala, záleží především na jejím taťkovi, aby mě tam vzal a pak zase přivezl a na dědovém rozhodnutí, nic víc. Jinak to, že jednou za čas se udělá nějaká lolita sešlost ještě neznamená, že se mění naše komunita na lolita komunitu. Třeba teď v neděli se plánuje normální sraz a já doufám, že snad dojdeš. Nejsem člověk, který tě nechce vidět, nebo tě nenávidí...to ne...možná ti to v poslední době i přišlo, že jsem k tobě odtažitá, ale to je tím, že tě málo vidím a cítím se pro tebe pomalu taková...cizí...nevím co si k tobě dovolit a tak...ale chápu, že potom všem slibování, že tam za tebou přijedu a tak, si myslíš asi něco jiného...ale musela jsem to napsat, protože vzhledem k tomu, že tento článek byl sepsán po tom, co jsi mi napsala na blog komentář, mám pocit a myslím si, že to je hlavně mířené na mě a já si nechci nechat cpát do pusy něco, co není pravda...a nikdo tě neodepsal, tedy alespoň ne já, to že ti aspoň nepíšu zprávy etc. je tím, že tu na PC jsem jen velmi málo a nikdy nevím, kdy tu jsi ty. Nevím, jestli mě máš za tu zlou, ale je prostě nutné si u mě uvědomit, že já musím zkrátka skákat hlavně jak si pískají ti doma...nelíbí se mi to, ale nezmohu nic. Hele, domluvím se, dám si vědět s Kitsu a přijedu. Možná to nebude hned, ale já ti to slibuji už dlouho a teď fakt vidím, jak se trápíš a nechci to tak nechat, myslím, že tohle slibování už zašlo daleko a je to z mé strany fakt hnusné a vůči tobě nespravedlivé...budu se snažit, opět, I promise, okey? A ano, máš právo po mě klidně i křičet...ale neodepsala jsem tě, vždy jsem o tebe stála...nikdy nezapomeň na to, jak jsem ti tenkrát už fakt zoufalá o Vánocích volala...tohle cítím i teď, protože vím, že to je moje vina a chci to napravit. Křič, zasloužím si to víc, než jakékoli litování.
OdpovědětVymazatPs: s těmi věcmi, dej mi určitě vědět, co ty víš...já vždy milovala věci z tvého šatníku a mnohdy i záviděla.
----
Aru
S těmi věcmi uvidím. Ale hned tak to nebude, protože loučení se s každým kusem mého oblečení mne bolí. Už jsem párkráte chtěla některé věci vyházet, ale pak jsem to vzdala a nechala je tam ležet, i když už přes rok jsem je neměla na sobě.
VymazatJo, jsem naštvaná, nebudu říkat že ne, protože minule jsi se na mne obořila na FB, že za mnou nemůžeš jezdit pořád. JEště jsi u mne nikdy nebyla. A slíbila jsi to, ale nebylo to jenom na tebe. Je tu více takových lidí.
Když jsem sama vymýšlím blbosti. Jako třeba tohle a ještě když ve 3 ráno nemáš co dělat tak přemýšlíš.
Ale nebudu křičet. Tohle skutečně není můj styl. Radši se vypíšu a pak to tak nějak nechám zavřít v sobě.
Na ty vánoce si pamatuji. Byl to takový malý zázrak. Občas zapomínám na takové maličkosti.