...až tak...
...dramatické ne?
První jsem chtěla napsat o dnech, co se udály a co jsem zažila, ale... jaksik mne přesla na to chuť, tak snad to napíšu do dalšího článku. Chtěla jsem napsat o Dnu Země a podobně, ale dneska ne.
Tak abych to sem tak nějak napsala.
Dneska se to bude týkat anime, mne sama - stupidní úvahy -, a ještě o tom, co jsem dneska zažila.
Ale první třeba nějaké to video...
Takže asi začneme anime. Pokročila jsem u Wolf's rain a začíná to být hlubší. Má to nádhernou myšlenku. Líbí se mi, jak se vyvíjí Toboe. Je to zvláštní vlče. A má rád lidi. A Tsume... i on to tak nějak... řekněme se hodně mění.
Tak a teď. Kitsune mne vzala k sobě a díváme se na FMA. Full Metal Alchemist! A je to zpět. Má mánie. A opět jsem si oblíbila Rizu. Roy a Riza je jeden z mála párů, co jsou hetero a nevadí mi. Nemám ráda tu okatou lásku a podobně. Ale jejich vztah je tak zvláštní. Mám ráda Rizu. Je to krásné.
No... a tak nějak se zavedla řeč na cosplay. Tohle slovo ve spojitosti se mnou zaznělo naposledy velmi... velmi dávno. Vzpomněla jsem si i na to, že jsem chtěla cosplayovat Rizu. A tak nějak jsem se dostala i k tomu, jak mám ráda dokonalé cosplaye.
A jsme u mne. Tak... zjistila jsem konečně, proč tak na sobě nemám ráda blond. Je to jednoduché...
Byla bych stereotyp.
Když si to tak vezmete, tak blondýnky jsou za A - vysoké a za B - modrooké. A já mám modré oči. A byla bych stereotyp. Mám ráda, když nejsem stereotyp. Prostě mám ráda, když vidím, že vlasy nejdou k očím. Třeba chci být zrzka snad jenom proto, že zrzky přirozeně nemají modré oči. A zaráží mne, že jsem si to uvědomila až po tolika letech. Neskutečně mne to zaráží a nejraději bych na sebe křičela. Jsem tak nějak hloupá.
Ale... možná by to chtělo risk. Obarvit se na blond. Možná budu... možná ji někdy seženu.
Tak a teď toto... musím se vyzpovídat.
Uvědomila jsem si, jakou mám úžasnou rodinu. Babičku a maminku...
Řekneme to takto... jedna moje kamarádka... říkejme jí třeba Kája... má komplikovanější situaci v rodině. Nebudu to tu líčit, ale stačí říci to, že po půl roce má možnost vidět sestru. Ale ta je bohužel v jiném městě. A tam se musí jet vlakem.
Vše se zdá v pohodě, ale tady je zádrhel. Dneska jí volala její mamka nebo spíše se od ní dozvěděla, že její vlastní babička, u které bydlí jí nedá peníze na vlak. A její mamka je v tom nejmenovaném jiném městě a nemá jak ty peníze poslat.
Tohle je nefér!!!! Půl roku ji neviděla... ale ona ta babička ji prostě řekla, že nemá peníze!!!
A víte co? Ona má skříň plnou značkových věcí, nechává si v lékárně namíchávat různé pleťové vody! A nebo si koupila řasenku za 700!!! A nemá tři stovky na vlak?
Dneska jsem si uvědomila, jaké já řeším prkotiny! Chtělo se mi s ní brečet. Nevím jak ji pomoci a to mne taky trápí.
Jsem sobecká a sebestředná mrcha. Nemám ráda všechny lidi, jsem hysterická a není ve mne nic co by se chtělo bavit s klukama nebo s lidma! Ale přesto bych jí tak ráda pomohla. Ale nevím jak jinak, než že bych jí byla na blízku.
Jsem moc ráda, že jsem ji poznala.
A je mí jí líto.
Ale tak to by mohlo stačit pro dnešek.
Nemám chuť se jakkoliv rozepisovat. Nemám na nic chuť. Snad to vidím tak, že bych se měla jít učit. I když co je škola v porovnání s tím, co zažívá ona? Doufám, že to nějak zvládne. Potřebovala bych to s někým rozebrat, ale jako na potvoru nemám s kým.
A Kitsu mne nemůže pořád zachraňovat ne? Je to sobecké za ní utíkat, kdykoliv se potřebuji vybrečet nebo ze sebe něco dostat. A ona za mnou nikdy s ničím takovým nepřišla. A ono to tak nějak... já nevím není to rovnocenné. Ale vzpomínám si, jak jsme tehdy v jejím pokoji spolu brečeli. Seděli jsme u sebe... objímali jsme se a brečeli.
A to stačilo. Být s někým.
Tady to utnu. Příjde mi to takové pěkné. Tady by mohla nějak skončit i ta písnička. Doufám, že tento článek vám něco zanechá.
Anime mánie je zpět. A nevadí mi to baví mě to zase sledovat. Myslím že mě to dost naplňuje. Skoro jako kdysi Darren Shan ale najít film je lehčí než knihu. K tomu stereotypu tě chápu. Já stereotyp jsem. Jsem zrzka se zelenýma očima... Té tvé kamarádky je mi líto. Tohle musí být hrozné. Na světě je tolik lidí s mnohem horšími problémy. Jak to tak slyším tak skutečně mám skvělý život ale každý si potřebujeme občas postěžovat i na prkotiny ne? Každý máme svůj osobní problém někdo menší jiní větší. Takže je to složité. Já s problémy nikdy za nikým moc nechodila. Buďto žádné nemám nebo nad tím přemýšlím nerada mluvím o svých pocitech a problémech. Ale pamatuji si že byla chvíle kdy jsem to potřebovala dostat ven. Bylo to na našem druhém táboře. Možná že víš...
OdpovědětVymazatMyslíš to, jak jsem tam brečela? Ano to vím... a neboj se za mnou přijít. Já se chci o té kamarádce pobavit. Fakt mne trápí, že si o tom nemohu s někým promluvit. Nějak na to nedošla řeč.
VymazatA já... Darren Shan... ale taky pro mne Vzpoura a samozřejmně FMA a WR xD. Jsem maniak.
Možná jsi, ale já to nesnáším. Navíc zrzka prostě krásná zrzka, ale já nechci se počítat mezi ty blondýny co nemají nic v hlavě a jenom chodí na večírky s klukama a chovají se někdy jak ku!vy! O blondýnkách jsou divné řeči, ale půjdu trochu do blond. Jenom trochu do té pouštní růže.
Ne jak jsi brečela ty bylo to hned nějak v prvních dnech to jsem tehdy brečela já ale to je fuk. Nebojím se. Jen zkrátka to tak nějak neumím a klidně o ní začni rozhovor.
VymazatAle ty máš něco v hlavě a to je to. U takových tipických stereotypů je skvělé když překvapí. :D
No... ale nevím bude to tak nějak více do blond než zrzava. Však budeme barvit.
VymazatA proč to prostě neřekneš? Já se svěřuji neustále a když ty nic neřekneš příjdu si sobecká.