středa 25. dubna 2012

Není to...

...až tak...



...dramatické ne?

První jsem chtěla napsat o dnech, co se udály a co jsem zažila, ale... jaksik mne přesla na to chuť, tak snad to napíšu do dalšího článku. Chtěla jsem napsat o Dnu Země a podobně, ale dneska ne.

Tak abych to sem tak nějak napsala.

Dneska se to bude týkat anime, mne sama - stupidní úvahy -, a ještě o tom, co jsem dneska zažila.

Ale první třeba nějaké to video...



Takže asi začneme anime. Pokročila jsem u Wolf's rain a začíná to být hlubší. Má to nádhernou myšlenku. Líbí se mi, jak se vyvíjí Toboe. Je to zvláštní vlče. A má rád lidi. A Tsume... i on to tak nějak... řekněme se hodně mění.

Tak a teď. Kitsune mne vzala k sobě a díváme se na FMA. Full Metal Alchemist! A je to zpět. Má mánie. A opět jsem si oblíbila Rizu. Roy a Riza je jeden z mála párů, co jsou hetero a nevadí mi. Nemám ráda tu okatou lásku a podobně. Ale jejich vztah je tak zvláštní. Mám ráda Rizu. Je to krásné.

No... a tak nějak se zavedla řeč na cosplay. Tohle slovo ve spojitosti se mnou zaznělo naposledy velmi... velmi dávno. Vzpomněla jsem si i na to, že jsem chtěla cosplayovat Rizu. A tak nějak jsem se dostala i k tomu, jak mám ráda dokonalé cosplaye.

A jsme u mne. Tak... zjistila jsem konečně, proč tak na sobě nemám ráda blond. Je to jednoduché...

Byla bych stereotyp.

Když si to tak vezmete, tak blondýnky jsou za A - vysoké a za B - modrooké. A já mám modré oči. A byla bych stereotyp. Mám ráda, když nejsem stereotyp. Prostě mám ráda, když vidím, že vlasy nejdou k očím. Třeba chci být zrzka snad jenom proto, že zrzky přirozeně nemají modré oči. A zaráží mne, že jsem si to uvědomila až po tolika letech. Neskutečně mne to zaráží a nejraději bych na sebe křičela. Jsem tak nějak hloupá.

Ale... možná by to chtělo risk. Obarvit se na blond. Možná budu... možná ji někdy seženu.

Tak a teď toto... musím se vyzpovídat.

Uvědomila jsem si, jakou mám úžasnou rodinu. Babičku a maminku...

Řekneme to takto... jedna moje kamarádka... říkejme jí třeba Kája... má komplikovanější situaci v rodině. Nebudu to tu líčit, ale stačí říci to, že po půl roce má možnost vidět sestru. Ale ta je bohužel v jiném městě. A tam se musí jet vlakem.

Vše se zdá v pohodě, ale tady je zádrhel. Dneska jí volala její mamka nebo spíše se od ní dozvěděla, že její vlastní babička, u které bydlí jí nedá peníze na vlak. A její mamka je v tom nejmenovaném jiném městě a nemá jak ty peníze poslat.

Tohle je nefér!!!! Půl roku ji neviděla... ale ona ta babička ji prostě řekla, že nemá peníze!!!

A víte co? Ona má skříň plnou značkových věcí, nechává si v lékárně namíchávat různé pleťové vody! A nebo si koupila řasenku za 700!!! A nemá tři stovky na vlak?

Dneska jsem si uvědomila, jaké já řeším prkotiny!  Chtělo se mi s ní brečet. Nevím jak ji pomoci a to mne taky trápí.

Jsem sobecká a sebestředná mrcha. Nemám ráda všechny lidi, jsem hysterická a není ve mne nic co by se chtělo bavit s klukama nebo s lidma! Ale přesto bych jí tak ráda pomohla. Ale nevím jak jinak, než že bych jí byla na blízku.

Jsem moc ráda, že jsem ji poznala.

A je mí jí líto.

Ale tak to by mohlo stačit pro dnešek.

Nemám chuť se jakkoliv rozepisovat. Nemám na nic chuť. Snad to vidím tak, že bych se měla jít učit. I když co je škola v porovnání s tím, co zažívá ona? Doufám, že to nějak zvládne. Potřebovala bych to s někým rozebrat, ale jako na potvoru nemám s kým.

A Kitsu mne nemůže pořád zachraňovat ne? Je to sobecké za ní utíkat, kdykoliv se potřebuji vybrečet nebo ze sebe něco dostat. A ona za mnou nikdy s ničím takovým nepřišla. A ono to tak nějak... já nevím není to rovnocenné. Ale vzpomínám si, jak jsme tehdy v jejím pokoji spolu brečeli. Seděli jsme u sebe... objímali jsme se a brečeli.

A to stačilo. Být s někým.


Tady to utnu. Příjde mi to takové pěkné. Tady by mohla nějak skončit i ta písnička. Doufám, že tento článek vám něco zanechá.

4 komentáře:

  1. Anime mánie je zpět. A nevadí mi to baví mě to zase sledovat. Myslím že mě to dost naplňuje. Skoro jako kdysi Darren Shan ale najít film je lehčí než knihu. K tomu stereotypu tě chápu. Já stereotyp jsem. Jsem zrzka se zelenýma očima... Té tvé kamarádky je mi líto. Tohle musí být hrozné. Na světě je tolik lidí s mnohem horšími problémy. Jak to tak slyším tak skutečně mám skvělý život ale každý si potřebujeme občas postěžovat i na prkotiny ne? Každý máme svůj osobní problém někdo menší jiní větší. Takže je to složité. Já s problémy nikdy za nikým moc nechodila. Buďto žádné nemám nebo nad tím přemýšlím nerada mluvím o svých pocitech a problémech. Ale pamatuji si že byla chvíle kdy jsem to potřebovala dostat ven. Bylo to na našem druhém táboře. Možná že víš...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslíš to, jak jsem tam brečela? Ano to vím... a neboj se za mnou přijít. Já se chci o té kamarádce pobavit. Fakt mne trápí, že si o tom nemohu s někým promluvit. Nějak na to nedošla řeč.
      A já... Darren Shan... ale taky pro mne Vzpoura a samozřejmně FMA a WR xD. Jsem maniak.
      Možná jsi, ale já to nesnáším. Navíc zrzka prostě krásná zrzka, ale já nechci se počítat mezi ty blondýny co nemají nic v hlavě a jenom chodí na večírky s klukama a chovají se někdy jak ku!vy! O blondýnkách jsou divné řeči, ale půjdu trochu do blond. Jenom trochu do té pouštní růže.

      Vymazat
    2. Ne jak jsi brečela ty bylo to hned nějak v prvních dnech to jsem tehdy brečela já ale to je fuk. Nebojím se. Jen zkrátka to tak nějak neumím a klidně o ní začni rozhovor.
      Ale ty máš něco v hlavě a to je to. U takových tipických stereotypů je skvělé když překvapí. :D

      Vymazat
    3. No... ale nevím bude to tak nějak více do blond než zrzava. Však budeme barvit.
      A proč to prostě neřekneš? Já se svěřuji neustále a když ty nic neřekneš příjdu si sobecká.

      Vymazat