Do you...

...wanna be...



...my live?

Jsem zase zde s nekonečně nudnou tématikou mého všedního obyčejného života.

Příjdu si nesmírně unavená... ani nevím, kdy jsem se naposledy pořádně prospala. Jsem mrtvá, ale svým způsobem díky Vzpouře šťasná.... ano já s tou knihou nepřestanu!
Myslím na ni každý den. Neustále se k ní vracím. Už aby měli Oběť v knihovnách.

Momentálně sedím v cukrárně a nudím se. Všichni jsou venku a já jsem zavřená. Ale svým způsobem mi to nevadí.

Těším se na příští týden. Budou velikonoce a já budu mít klid od školy... jadadý....

Nevím co mám psát smysluplného... napsala bych o návštěvě v Nové Karolíně, ale fotky jsou v mobilu a nemám kabel ani kartu na přenos. No což... ale povykládám něco z toho dne... byla to tuším... hm... PONDĚLÍ!

Musela jsem konstatovat, že Forum Nová Karolína je obchoďák pro sebevrahy. Dá se tam skočit z mostu pod koleje nebo z 3 patra obchoďáku mají tam totiž úžasný balkón na střeše. Celkově plno jídelních obchodů a kaváren, předražená zmrzlina a plno obchodů s balónky hlásajících, že mají otevřeno... nu což naplat, ale pěkně tam je.

Ale chci spíše mluvit o tom, jak jsme přijeli zpět do Poruby. Tak si takto jdeme ke Kitsune domů, když tu mi příjde SMS

WE'RE STALKING YOU

Nenapadlo mne nic lepšího než se otočit a čumět na všechny strany a hledat, kdo to poslal, ale bylo to téměř jisté. V dálce se rýsovaly dvě mi velmi známé postavy. Johanka a Aki. 

Tak jsme teda pokračovali společně... došlo na krásná témata typu porno, oblečení, skleróza, Akiho netbook, kolotoče a podobné hovadiny. Třeba nejlepší bylo, že Aki s Johankou se vlastně seznámili úplně někde jinde než v Ostravě... pobavilo xD

Ale došli jsme ke knihkupectví a tam jsme se hodně dlouho zabavili xD. Přepsali jsme jim tam ceduli. Udělali jsme tam Kastiela. A místo Honzíkové cesty tam vznikla Honzíková Cysta. No bylo to tam ještě ve středu xD. 

Následně jsme opět prošli Porubu a skončili před mojím barákem, kde jsem to málem naprala do popelnice. No jo sranda musí být. Aki s Johankou pak pokračovali směr kolotoče a já odešla domů. 

Toť ve stručnosti náš den.

Ale jelikož jsem si oblíbila animačky mne samotné... tak trochu SPAMU MNOU!!!!! xD 

Jedna co se mi vlastně i líbí.

Když už jsme tak u toho... V poslední době se hodně bavím se spolužáky, hlavně s jednou dívčinou jenž se k nám přestěhovala z Prahy... Chudák má to těžké, její nevlastní otec jí unesl sestru.... nebudu to tu rozebírat, ale... 

Je to smutné, ale prostě se současnou třídou se bavím! A to je podstatné cítím se s nimi dobře není to ta blbá základka, kde jsem neměla nikoho za kamaráda! 

Všechno se mění...The end is near! 

 Ale neustále se cítím divně. Mám stále strach, že nezapadnu. Ano, teď se se mnou chce bavit docela dost lidí a já na to jenom hledím. Nikdy jsem nebyla nijak oblíbená a pak mi ve škole řeknou, že jsem jako víla... hlavně jedná moc milá spolužačka. Vím, že sem sem tam chodí... to ona mi dodává někdy dost sebevědomí. 

Když mi někdo řekne, že jsem škaredá a tlustá tak to ve mne zůstává dlouho, ale i ty pozitivní hlášky mi pomáhají se mít ráda. Je to pro mne velký krok, kdy mi na základce říkali, jak nejsem hnusná a teď prohlásí, že se někomu i líbím. Spíše oblečení než já sama, ale i tak to vůbec nevadí. Jsem ráda za ten optimismus mojí třídy i za to, jak se mnou zacházejí mile... 

Arigato Gozaimashta nebo jak se to píše xD 

Jednoduše děkuji mnohokrát! 

A také hlavně díky Kitsune, co u mne stojí neustále a pomáhá mi smířit se s tím, že prostě krásná jenom tak nebudu a že mi věčne dodává optimismus. Vím asi to není moc vidět, ale někdy se díky tobě, Kitsune, cítím krásná. 

Děkuji moc....

Tak nakonec teda krásné přiznání. 

Líbí se mi obsah písně... navíc pro koho to bylo věnované... Milošek... kluk co zemřel v den 15. narozenin a jeho třída mu v Modrém z nebe vysmili oslavení 15. narozenin.... spolu s Majkem Spiritem... Hodně emotivní... brečela jsem, ale tohle bylo hrozné... dva dny předtím než zemřel jej navštívila jeho třída a Majk. Bylo to tak krásné, jak jej jeho třída milovala. Páni to bylo ohromné...

A jinak jsem našla konečně po dlouhé době pořádného repera... sám se klidně rozbrečel a jak byl na to dítě opatrný... tohle bylo krásné a jeho myšlenky... že lidské duše jsou jako plameny svíček... ne to byste museli vidět, jinak to nejde. Jak umí být někdo tolik... tolk... nenacházím slov. Poprvé co se mi líbí rap.