Někdy...

...prostě člověk...



...nemá náladu psát.

Ale přesto píšu. Nejradši bych smazala i blogspot. Blbost! Tohle bych neudělala.

Dneska přijede Kitsune. Vlastně už je na cestě nemám tolik času psát. Chci jít ještě ven za Maxem, kterého trochu zanedbávám. Stydím se. Dneska si příjdu trochu zle.

Nemám náladu se hýbat. A zároveň toužím jít tancovat. Ale nemám co. Mám pocit, že každého jsem dneska sklamala. Nevím co lidem říkat na jejich otázky, jak odpovídat. Mám strach, že řeknu něco špatně.

Nechci ztratit žádnou kamarádku, ale mám pocit, že dneska jsou mi lidé nějak vzdálení.

Včera mi bylo o něco lépe. Byla jsem na procházce s Maxem a Lenkou a povedlo se mi nakreslit Lence na stěnu další siluetu a polosiluetu. Vrána a vlk.

Má sestra má tohle ráda. Uvažuji, že bych o mých siluetách co jsem zatím kreslila napsala více. Co k těm kresbám cítím a podobně. Ano... další planý slib. Vím, že mám skluz s tím, co jsme slíbila a že to pravděpodobně nikdy nedokončím, ale hold taková já jsem.

Ale Kitsu jsem slíbila akreslit na zeď perskou kočku. Tak tohle splním!!!

No... dole je trochu rušno. Myslím, že půjdu za nimi. I když mrznu.

Mé články jsou čím dál tím kratší. Někdy bych toho mohla zase napsat více. Prostě chci více! Ale nemám na to...

Tak teda zatím. Nevím kdo to čte - nikdo krom Kitsune a někdy Aru nebo nikoho jiného si nejsem vědoma - ale články zz deníčku se budou objevovat stále.