Kredit v háji aneb jsem zoufalá

Ne nejde o to, že bych neměla kredit, ale...

/*perex*/

ale musela jsem psát Kitsune. Měla teplotu to vím, ale nevěděla jsem podrobnosti. Byla jsem hodně naštvaná, ale zároveň jsem měla strach. Moje první smsky měly útočný podtón, ale díky tomu, že neslyšela jak mluvím, takže ji ot nepřišlo naštvané či výhružné i když normálně by to asi vyvolalo hádku.

Musela jsem se násilím uklidňovat a zároveň mi bylo do pláče. Hromadí se to ve mne a nemá jak to uniknout. Když jdu do školy pouštím si Calendula Requiem od Kanon x Kanon. Tahle písnička mne nějak uklidňuje, ale zároveň jakoby nabádala k sebevrazdě skokem. Cítím tam ten let a vítr... takové písně je pro mne nebezpečné občas poslouchat, bydlím totiž v desátém patře.

Ve tříde poprosím spolužáka, jestli by mi nepůjčil mobil na smsky a on svolí, kdysi chtěl s Kitsune chodit. Jsem za to ráda, ale i tak mám nízký kredit. Štvalo men to, protože neumí zvládat stres a pak je nemocná. Nevím jak ji pomoci i ta bezmoc mne štvala. To by se dalo, ale pak jsem to musela říci Ruměnce, protože jsme se měli o výkendu sjet s ní i Siky. Musím říci, že men to velice mrzelo těšila jsem se, ale tu teplotu jsem nemohla tušit.

Snažila jsem se ji to vysvětlit, že já za to nemohu, že jsem se to dozvěděla až dneska ráno a co ona na mne?

R: ,,To snad může jít zítra ven ne?"

N: ,,Má teplotu jen tak nemůže jít druhý den ven jakoby nic."

A pak odešla a na obědě jsem se ji to znovu pokusila vysvětlit a ona na mne:

,,Stejně je to divné! Najendou se vám zruší karneval a my se domluvíme a pak náhla Kitsune má horečku. Ani bych se Siky nedivila, kdyby se už s vámi nechtěla sejít."

Musím říci, že tohle mne dopálilo. Musím přiznat, že neumím prostě předvídat budoucnost. Nevěděla jsem, co se stane.

Už jenom očekávám zprávu, že na tábor s námi nepojede.

Dokonce jsem Kitsune navrhla, aby s volejbalem skoncovola. Že ji to prostě nesvědčí. Mnoho stresu a mnoho bolesti a pak je nemocná.

Štve mne to všechno...

Najednou si myslím, že nejsem natolik vyspělá abych s Kitsune mohla mluvit. Má jiné chápání světa mluví a chová se jako pravá vznešená dívka a já jsem ta co se válí v prachu je sportovní typ samé modřiny a je dětinská.

Všechno mne to tak štve!!! Chtěla bych se vyřvat, vybrečet, ale nemám kdy a kde... ach už zase stáčím směr ke článku co jsem nedávno psala jinde...

Dneska mám všeho po krk...

Strach, zlost, vztek...